Volání primitivních potřeb

Každej, kdo mě zná, ví, že v mase moc nejedu.

 

Každýmu, kdo mě zná, bych chtěla říct, že jsem do sebe právě narvala čtvrt kila hovězího a cítim se výborně.

Zdroj

To máte tak...

 

Už přes dva měsíce žiju téměř bez masa. Jednak je tady celkem drahý a taky tady nerada vařim, protože se dvěma pidi pánvema a jednim pidi nožem se vaří dost blbě. Fakt jo. A tak točim furt dokola kuskus, rejži, těstoviny, kuskus, rejži, těstoviny, což je rychlý a levný.

 

Což znamená, že kuskuso-rejžovo-těstovinová krize prostě musela přijít. A přišla. Včera. Já už to prostě nejsem schopná pozřít a i když o tom píšu, tak se mi zvedá žaludek!

 

Takže jsem v rámci krize celý včerejší odpoledne strávila místo učení nad videama od Koko, který už jsem sice viděla, ale to mi bylo úplně jedno. Už bych svoje počínání ani nenazvala prokrastinací, to bylo totiž čirý zoufalství.

 

V noci jsem pak snila o všem tom úžasnym jídle.

 

Dneska jsem při cestě ze školy zašla do obchodu. To mletý hovězí na mě vyloženě volalo. Neodolala jsem. Doma jsem pak stvořila obří burger ze čtvrt kila masa a sežrala ho rychlostí světla. Celej.

 

Takže...maso je fajn. Někdy. To je asi moje dnešní poselství :-D

 

Příště už konečně musim napsat, jak se do mě zamiloval Ital, což bude asi zajímavější než moje rande se čtvrkilovym hovězim...