sobota 27. září 2014

Katka jako Katka

Ahoj!
 
Je neskutečný, jak ten čas běží. Už je to rok, co jsem zažívala první krušný týdny v Londýně. A aby mi nechybělo nějaký to vzrůšo i v mym současnym pražskym životě, opět jsem si vytvořila na hlavě novej účes. To je taková moje specialitka. Vždycky se ostřiham, pak rok zoufale čekam, až mi to doroste a pak se zase ostřiham. Překvapivou novinkou je, že už mě to ani nečiní nešťastnou. Asi už jsem si za ty roky tak nějak zvykla.
 
Když mě s mym novym účesem dnes poprvé viděla má drahá maminka, oznámila mi, že teď už ale fakt vypadam na dvanáct. Já jsem jí na to řekla, že se ten účes ale všem mým (dvanáctiletým) kámošům z knihovny moc líbil.
 
Pak se na mě mamka pořád tak zkoumavě dívala, načež z ní vypadlo: Už vim, koho mi připomínáš!
Já: Koho prosimtě?
Mamka: No tu Katku.
Já: Jakou Katku?
Mamka: Tu Katku z toho pěveckýho dua, víš ne?
Já: Jako Katka a Jindra?
Mamka: Joo, přesně tu!
Já: Tak dík.
 
Pokud jste někdo ještě neměli tu čest si tohle fenomenální duo poslechnout nechat se pohladit na duši, tak to určitě okamžitě napravte:
 



Tak co, dobrý?
 
Doufam, že jste se dostali do tý správný nálady (zhruba něco jako po lobotomii), takže nastala přímo ideální chvíle, abych vás po nějaký době opět potěšila nějakýma těma fotečkama.
 
Když mi bylo tak 9-10 let, potřebovala jsem novou zimní bundu. Mladší ročníky už nezažily dobu, kdy se všechno oblečení kupovalo dětem větší, aby ještě nějakou tu sezónu vydrželo. Moji rodiče v tomhle směru dosáhli dokonalosti.
Pamatuju si ten den, jako by to bylo včera. Pro jistotu jsme ani nešli do obchodu s dětskym oblečenim, ale rovnou do toho dospěláckýho. Ochotná pani prodavačka vybrala tu nejmenší velikost (asi pánský) bundy. Navlíkli to na mě. Nedůvěřivě jsem se podívala do zrcadla a vznesla otázku: "A neni mi to moc velký?"
Mamka s prodavačkou mi naráz začaly tvrdit, že vůbec ne, načež prodavačka dodala, že do ní stejně za chvíli dorostu.
 
Ráda bych pani prodavačce sdělila, že čekam už patnáct let a ještě jsem nedorostla (a doufam, že nikdy nedorostu).


 
 
Věřte mi nebo ne, ale ta bunda je ve skutečnosti ještě mnohem větší, než vypadá na těch fotkách. A já jí z nostalgie nedokážu vyhodit!
 
Marně jsem hledala nějaký dokumentující fotky ze zimy před 15 lety, protože by mě hrozně zajímalo, jak jsem v tý bundě tenkrát vypadala. Zřejmě dost blbě.
 
V souvislosti se svym tehdejšim stylem odívání taky zcela chápu, že ze mě vyrostl značně psychicky labilní jedinec s občasnou potřebou předávkovat se práškama na nervy. U člověka, kterej prožil dětství v obřích spoďárech, obřích bundách a dalším obřím oblečení (v kombinaci s rovnátkama v hubě) se fakt neni čemu divit...
 
A děkuju za gratulující komentáře k minulýmu článku!


7 komentářů:

  1. Song mě hodil do tak správný lobotomický nálady, že se zeptám za kolik by ta bunda byla na prodej... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Její cena je samozřejmě naprosto nevyčíslitelná! Ovšem u nejlepšího z českých představitelů bizonismu bych možná mohla uvažovat o slevě a její cenu zkusit vyčíslit :-D

      Vymazat
  2. Taky jsem měla období stříhání a dorůstání vlasů, tím si projde asi každý. Teď mám vlasy dlouhé a doufám, že dlouhé taky zůstanou.

    OdpovědětVymazat
  3. lool ta bunda:-D vůbec nechápu, proč jí nenosíš:-D a ta písnička taky moc hezká:-D katka jako katka no:-D
    Jinak dodatečně gratuluji ke státnicím!:) šikulka:)

    OdpovědětVymazat
  4. ta bunda je najvaaac :-D moja mamca ma tiez taketo speci kusky odlozene a caka kym sa vratia do mody :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Ta bunda... No, určitě v ní bylo teplo a netáhlo na ledviny, což je hlavní. A taky hádám, že k tomu nebyly potřeba ani rukavice, což by se třeba mně dost hodilo, když je neustále zapomínám. Takže dík za tip, příště jdu do pánského.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslim, že vlastně nebyly potřeba ani kalhoty (i když je většinou teda nezapomínam)... stačily boty a mohlo se jít.

      Vymazat

Za komentář dostanete pusu!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...