tag:blogger.com,1999:blog-79581272138392303142024-03-05T10:55:15.226+01:00Kačaby blogKáčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.comBlogger70125tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-69208012850714548422017-07-12T14:26:00.002+02:002017-07-12T14:26:43.962+02:00Kačaba byla, je a bude<div style="text-align: justify;">
Jak začít po tak dlouhý pauze?</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Předně bych chtěla říct, že jsem totální debil (což už všichni dávno víme a vůbec nic se na tomhle faktu nezměnilo), protože jsem zapomněla přihlašovací údaje k tomuhle účtu a úplně všechny další všechny možný sekundární účty a další kokotiny, co Google chce, abych se sem mohla přihlásit. Takže jsem logicky nic napsat nemohla, žejo. A to je sakra dobrá výmluva! Já se ale vymlouvat vůbec nepotřebuju, protože jsem sice měla dost dobrej matroš na psaní, ale nebyla ta správná konstalace hvězd asi... nebo tak něco.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Přemýšlela jsem nad tím, že bych založila zase novej blog, ale do toho se mi fakt nechtělo, protože ze srdce nenávidim takovej ten voser s nastavováním vzhledu blogu atd. atd. A prostě jsem asi chtěla pokračovat tady, i když bych spoustu článků, co jsem napsala, už nikdy nenapsala. Ale čert to vem. Potřebovala jsem to pitomý heslo (a i ten pitomej přihlašovací mail)! </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Každopádně mam momentálně asi mlíko na mozku (to jsou věci, co?) a se vzepjetím posledních sil jsem naflákala nějaký úplně random heslo do tý pekelný kolonky a ono to fakt klaplo. Vzhledem k tomu, že je to jasnej důkaz toho, že zřejmě ta správná konstalace hvězd pro další článek nastala, tak teda píšu, žejo. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
No a co je teda novýho? Začnu asi spíš tim, co je starýho...</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak už víme, vyzkoušela jsem si intelektuální práci knihovnice a byla jsem za velkýho hipstera... s minimální mzdou. Pak jsem byla nemakačenko a to bylo docela fajn. Aby taky ne, žejo. Zas tak dlouho mi to ale nevydrželo, protože takovej nemakačenko, jak je asi všem jasný, nedostává ani tu minimální mzdu. Pak jsem si vyzkoušela čistě manuální tvrďáckou práci, což taky nebylo úplně ono. Nakonec jsem zakotvila ve firmě, kde se nosily kostýmky a štekle pod vedenim tak trochu šílený ženský, která byla snad ještě horší než Meryl Streep v Ďábel nosí Pradu. Jako fakt. A je mi líto, že jsem v tomhle období nic nepsala, protože ty historky by byly naprosto šílený, vydaly by na minimálně dva filmy a teď už si je nepamatuju (protože teď si nepamatuju vůbec nic). </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže jsem vyzkoušela žít na různých místech, vyzkoušela jsem různý práce a měla jsem pocit, že už nemám moc co novýho zkoušet. Tak jsem se rozhodla, že se teda vdam, i když jsem tomu odolávala 3 roky od zasnoubení a už to se mnou všichni, včetně snoubence, vzdali. To, že se teda vdam, mě napadlo koncem srpna. Zároveň mě napadlo, že když už teda budeme oficiálně manželé, možná bychom mohli časem mít i to dítě. Plod naší nehynoucí lásky, žejo. Ještě jednou opakuju, že tohle bylo koncem loňskýho srpna, rozumíme si, jo?</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Chvilka napětí...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
28. září jsem zjistila, že jsem těhotná a 8. října byla svatba. Haha. Na závažný životní rozhodnutí očividně nepotřebuju moc času. Což ta svatba, to by ještě nebyla taková změna, ale jako dítě? To je teda silný kafe!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže MAM DÍTĚ! Úplně totálně živý lidský mimino, který jsem SAMA porodila. No, chápete to? Já pořád moc ne. Je mu pět týdnů, je to kluk a tim, jak je úžasnej a roztomilej si už vysloužil řadu přezdívek... neřeknu mu jinak než Satáně, Tlama, Nasránek, Řvoun nebo Prďoch. Zatím má jenom 3 mody - buď spí nebo se kojí nebo řve, protože chce bejt kojenej. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže je to všechno tak děsně sluníčkový a super, že se z toho asi budu muset vypsat, protože bych se jinak musela vodstřelit nebo aspoň skočit z okna.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Konec hlášení, jdu kojit.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<br />
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-66711156231846257402015-11-05T10:28:00.000+01:002015-11-05T10:28:26.070+01:00Nemakačenko aneb óda na nezaměstnanostOd pondělí jsem nezaměstaná. A je to nádhera.<br />
<br />
Né, že bych si nepřipadla jako idiot, když jsem tu práci v Prdelákově zabalila po třech měsících.<br />
<br />
Né, že bych si nepřipadala jako úplnej idiot, když jsem si po třech měsících zase balila všechny svoje věci.<br />
<br />
To teda připadala.<br />
<br />
Ale já byla TAK šťastnej idiot!<br />
<br />
Pamatujete si na Lotranda? <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcnbKuFFZ6FRthv7f5gwuiQoJJfYAxQAqx7HXF_96R10HrVcFGg4EC8ZDJJcItZ93apuTTipz1VWGVLB65Lkg-WRK83bWrnCwIxoRhgSIJXTP9cMj2ipYTKP3QcAA52LKJ5DTXFXeMP2u9/s1600/20151105_094653.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="476" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcnbKuFFZ6FRthv7f5gwuiQoJJfYAxQAqx7HXF_96R10HrVcFGg4EC8ZDJJcItZ93apuTTipz1VWGVLB65Lkg-WRK83bWrnCwIxoRhgSIJXTP9cMj2ipYTKP3QcAA52LKJ5DTXFXeMP2u9/s640/20151105_094653.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tohle teď budu pořád nosit na klopě.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
I když mě vlastně baví pracovat. Nebaví mě bejt zaměstatná. Každej den muset bejt v
určitou hodinu na určitym místě a dělat určitou a určenou práci. Nemoct
vypadnout pryč, když se mi chce vypadnout. Trápit se s lidma, se kterýma to vůbec nemá smysl. Nemít čas dělat věci, co mě baví a mít za to směšně málo peněz. To už fakt ne.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Občas se nám každýmu v životě stane nějaká hnusná věc, kdy si uvědomíme, jak je čas drahej. Já vim, že je to vlastně hrozný klišé, ale čerstvej zážitek z neděle večer mi nedá to nezmínit. Stačilo by totiž vyjet o pár vteřin dřív a bůhví, co by teď se mnou bylo. Takže čas je drahej a mrhat s nim je blbost. A je děsná blbost mrhat s nim v práci, která za to nestojí. Musí to jít i jinak...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Minimálně do konce roku mam tudíž v plánu jenom číst, psát, spát, kreslit, vařit, jíst, koukat na filmy a bezcílně se poflakovat po Praze. A taky si ušiju nějaký hezký šaty! A upeču tunu vánočního cukroví, vypálim tunu svíček a udělam adventní věnec.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A všechno si to zatraceně užiju.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-28047580902501040312015-10-26T10:41:00.000+01:002015-11-11T19:50:01.460+01:00I.D.I.O.T.to jsem přesně já.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/9LzNOs3oZqc/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/9LzNOs3oZqc?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
"Nejdřív řežu a měřim pak..." </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To se mě podle všeho dost týká... já totiž taky nejdřív freneticky mácham motorovkou na všechny strany a když se z toho vzpamatuju, vidim, že jsem způsobila úplnou paseku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To jsem nemohla trochu "měřit", než jsem se vydala z Prahy do Prdelákova? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prdelákov se totiž ukázal jako totální Mordor a chci odsud nejlíp úplně okamžitě vypadnout. To, že tady dospělí lidi zakazujou svým dětem číst, bych ještě dala. Těžko, ale jo. Ale ty důchodce, usměvavý babičky a dědečky s holema, který jsou ve skutečnosti totální lidský zrůdy, to už fakt nevydejcham. A musim se hodně snažit, abych na adresu těch "milých" babiček a dědečků nenapsala ještě mnohem horší věci. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vede se tady válka. Konkrétně válka Prdelákov x já... aniž bych o tom většinu času vůbec věděla. Bejvalá pani knihovnice, která je na mě na potkání sladká jak med, je vůbec největší zrůda a ještě k tomu úplnej blázen. Sama dobrovolně odešla do důchodu, ale má mylnej pocit, že byla vyhozena a nějak to nemůže přenést přes srdce. A tak mě po celym Prdelákově pomlouvá, přičemž je jejim cílem, aby do knihovny úplně přestali chodit lidi. Její šílenost nezná mezí a je schopná si vymyslet téměř cokoliv. Sama by přitom měla držet hubu, protože to, co tady po sobě zanechala, byla parodie na knihovnu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně důchodci chodí pořád, já jim tu jak debil pomáham s knížkama do tašky, odpouštim zpozdný, prodlužuju výpujční dobu až do Vánoc... a oni pak jdou a rozkradou mi tady hnusný hračky z mýho dětství, jejichž jediná hodnota je můj sentimentální vztah k nim. Maji totiž úchylnou představu, že se to bude jejich vnoučatům líbit, že to doma nemaji... nebo co. Takhle kradou například i listy omalovánek vytištěný z netu a pozor... kradou i ty listy, co už tu děti vymalovaly! A pak ještě jdou a pomlouvaji mě. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mohla bych se do týhle války nechat zatáhnout... nezaplatit předplatný Chalupáře na další rok, neobjednat novou Danielle Steel a začít šířit nějaký hovadiny, ale já to vůbec nemam zapotřebí a nejsem a nikdy jsem nebyla schopná pochopit, že tohle někoho může bavit a považuju to za vůbec nejodpornější lidskou vlastnost. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A mohla bych to taky ignorovat, ale co by z tý práce, která se nedá dělat pro peníze, pak zůstalo? Nic, protože všechno, co udělam, dělam chtě nechtě pro ty pajdavý šmejdy. A ne, v případě prdeláckých seniorů fakt nepěstuju úctu ke stáří. Jsou to totiž lidi, který kradou, lžou a pomlouvaji a dělá jim to radost. Jsou to lidi, který žijou v domnění, že se svět točí jen kolem nich a každej se posere, aby jim splnil všechno, co jim na očích vidí, jen z toho důvodu, že už tohle zkriplený chování praktikou o pár desítek let víc než ostatní. Realita je ale taková, že by jim většina puberťáků se žvejkačkou v hubě mohla dávat lekce slušnýho chování.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Myslela jsem si, že by se tu mohlo žít hezky. A ono by se tu opravdu dalo žít fajn! Po práci si jít zaběhat do lesa, kterej má člověk hned u baráku, nemuset kvůli všemu jezdit metrem, mít všechno u nosu, pole, louky, lesy, pobíhat v ranní rose v bílý košili a zpívat přitom trampský písničky, povídat si s ptáčkama... a další podobný debility, který jsem si vysnila. Místo toho mam ale chuť vzít brokovnici a sestřelovat důchodcům z hlav rádiovky. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A až mě zase někdy napadne takováhle pitomost jako stěhování z Prahy, radši mě snad zastřelte. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tou brokovnicí...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-6473389540634684212015-10-22T14:33:00.002+02:002015-10-22T15:19:59.362+02:00ŘidičKa(ča)<div style="text-align: justify;">
Vážení a milí,</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
dneska mam veskrze výjimečnej den. Poprvé v životě jsem totiž jela autem. Úplně sama. Sranda, co? Neseděl vedle mě vůbec nikdo, kdo by mi říkal, kdy mam jako dát přednost, kdy tam mam hodit blinkr nebo kdy jedu moc vpravo, případně moc vlevo (nutno podotknout, že fakt potřebuju, aby mi někdo tyhle věci říkal). Takže to sem prostě musim napsat, abych jako měla záznam tohohle památnýho dne.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Chápu, že to většině lidí přijde totálně směšný, ale řízení je něco, co chápu jako svojí velkou slabinu a každej člověk, kterej řídí, pro mě vlastně dosahuje určitý božský kvality. Je to něco jako když člověk, co neumí uvařit ani čaj, sleduje při práci šéfkuchaře. Necítí se dobře, chápete. Prostě neustálej blbej pocit, že jsou všichni "řidící" mnohem lepší. Lepší lidi. I když se třeba chovaji jako totální hovada, jsou to prostě bohové. Přece ŘÍDÍ!!!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Svoje mindráky si nechci až tak úplně hýčkat, svině jedny, a tak jsem si je velmi systematicky všechny sepsala na papír a rozhodla se s nima něco dělat. Aby taky byla nějaká zábava, žejo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ráno jsem sedla za volant a jela. Bylo to dost strašný, protože se mi hned zamlžilo přední sklo a já jsem vůbec netušila, co s tim mam jako dělat. V čirý hrůze jsem otočila nějakýma topícíma knoflíkama nebo co (nevim, co kterej knoflík dělá!) a docela to i zafungovalo. Jen mi pak bylo už vedro a za jízdy jsem to nedokázala vypnout. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ani jednou mi to nechcíplo! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
O tom, že parkuju dost daleko od místa, kde pracuju, bych se radši ani zmiňovat neměla. Ale já se zmínim. K parkování totiž potřebuju minimálně 2 volný parkovací místa vedle sebe, takže jsem to nechala na prvnim místě, kde jsem ty dvě parkovací místa viděla, protože jsem měla strach, že bych v marnym hledání dvou parkovacích míst mohla potom zajet až do nějakých prdeláckých končin, odkud bych se už nedokázala dostat. O tom, že přímo před mojí prací pak byly dokonce 3 volný parkovací místa vedle sebe se teda taky zmínim... ale to se dalo čekat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zkrátka... malej krok pro lidstvo, velkej krok pro mě. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A víte co? Ještě budu muset dojet nazpátek!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-35044524213626327302015-10-13T12:23:00.001+02:002015-10-13T15:15:02.796+02:00Xena pije Mattoni<div style="text-align: justify;">
Milý deníčku,</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
mám se dobře. Zase jsem si vyholila hlavu. Táta mi řekl, že se mam ještě nechat potetovat. Když jsem mu odpověděla, že to je v plánu, řekl mi, že mu pak ale nemam lézt do domu. Že on to s tim tetovánim asi nemyslel vážně?!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V kontextu s tim, že možná brzy nebudu mít kde bydlet a s tim, že je ten podzim, jsem si řikala, že mam docela vtipný směřování. Před dvěma lety jsem totiž podzim trávila v
Londýně. Před rokem to byla Praha. Letos ho trávim v Prdelákově, čili určitá
sestupná tendence je zřejmá (minimálně co se týče sumy vydělaných prachů na obyvatele). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vyvstává teda logická otázka, kde budu podzim
trávit příští rok. Osobně se domnívam, že to bude někde na samotě u
lesa. V sudu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A za dva roky budu zřejmě stát uprostřed toho
lesa. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nahatá. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A budu řvát jako Xena. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Všechno tomu napovídá. Moje dobrovolná internace v Prdelákově a události posledních dní a měsíců mi totiž pomohly artikulovat životní cíl: NEPRACOVAT. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Káčo, hlavně N-E-P-R-A-C-U-J, ty vole!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže si teď jakože budu plnit svoje životní sny, jasný? Začala jsem tim, že jsem si sehnala trávu. Dobrý travní semena, sourozenci Gondíkovi doporučujou. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vypěstuju si takovej pěknej trávníček. A až si pak na ten trávníček lehnu, vystřelí mě to na Mars. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A třeba mě pak zase něco napadne... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak zatim čau, deníčku...</div>
<br />
<br />
PS: Zase mě nikdo nenominoval na <a href="http://www.blogerkaroku.cz/">Blogerku roku</a>! Už na mě zcela nepochopitelně zapomněli s <a href="https://www.youtube.com/watch?v=IJnn5OaRb9I">reklamou na Mattoni Schorle</a>, takže nemůžu srát lidi, který si chtěji něco pustit na youtube a fakt mě to dost mrzí. A teď tohle. A to jsem měla v plánu vzít si na finálovej večer na hlavu takovej ten supr věnec z umělých kytek! <br />
<br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-87995475795496862012015-10-08T13:02:00.001+02:002015-10-08T13:43:29.280+02:00Růžovej poník<div style="text-align: justify;">
Ty vole! Ten <a href="http://kacaby.blogspot.cz/2015/09/rebel-z-prdelakova.html">růžovej poník</a> právě přiletěl a dal mi pěstí do ksichtu!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prdelákov je vážně svět, kde se může stát všechno. Aby bylo jasno, pracuju v knihovně, kde byl před mym příchodem zkrátka trochu bordel. Literatura pro děti stará tak 30 let, samý romány pro ženy, čtenáři převážně důchodci... a já (naiva) jsem s tim chtěla něco udělat, i když můj rozpočet tady je přinejmenšim směšnej. Začala jsem dětskym oddělenim a z různých zdrojů získala konečně něco, co by tady ty děti mohly číst. A vypadalo to, že to půjde - první vlaštovkou byla skupinka jedenáctiletých holek, který jsem trochu namotivovala a začaly chodit pravidelně. </div>
<div style="text-align: justify;">
A teď k tomu poníkovi, co mi, šmejd jeden, právě rozbil hubu. Ona skupinka holek mi před chvílí smutně přišla oznámit, že jim jejich prdelákovský rodiče zakázali sem chodit, protože prý teď až moc čtou. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prásk...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Svůj pobyt tady beru spíš jako terénní výzkum a jen tak něco mě nevyvede z míry. Dneska ráno například přišel příslušník hare krišna hare hare, že mi do knihovny věnuje balík krišňáckejch knížek, když mu s nima zapózuju do objektivu. Jasný, dobrá sranda ne. Takže v brzký době někde na krišňáckejch stránkách přistane moje fotka, jak se zubim s knížkou "Krišna" v rukách. No problem... Káča, největší krišňačka, ever. Napíšu si to do životopisu. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně, tahle událost se zákazem čtení mi brutálně vzala dech... růžovej poník, fakt. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-47740681099593869692015-10-06T13:36:00.001+02:002015-10-10T13:41:07.218+02:00Ženich<div style="text-align: justify;">
update z Prdelákova...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prdelákov je totiž zázračnej svět, kde fungujou jiný a překvapivý pravidla. Bohužel jsem ještě nenarazila na růžovýho lítající poníka, ale očekávam to každym dnem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Místo toho tu třeba funguje zvláštní pravidlo, že si v autobusech nikdo nesedá na místo k okýnku, ale obsazujou se pouze místa do uličky tak, aby místo u okýnka vždycky zůstalo volný a zablokovaný. Došla jsem k závěru, že místo u okýnka je určitě nějak kulturně zapovězený... že je asi pravděpodobně určený pro duchy prapředků Prdeláčanů nebo tak něco. A autobusů tu jezdí, zřejmě z důvodů šetření financí, ukrutně málo... mnohem míň než by bylo potřeba, takže jsou ty autobusy vždycky naplněný k prasknutí. Když se tudíž ráno jen tak tak vmáčknu do autobusu a skrz ruce a hlavy vidim v obou řadách ty prázdný sedačky, fakt mě to dost naplňuje blahem a pocitem sounáležistosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každej už mě tu zná, i když já neznam nikoho. Asi nějaká magická prdelákovská síla nebo co... To, že mě každej zná, mě dost děsí, takže se snažim ty lidi co nejvíc odpudit. Ostříhala jsem si hlavu na kluka a místy si to vyholila, přestala jsem se malovat, nosim co nejvíc bezďácký oblečení, snažim se bejt neustále dostatečně zamračená a zásadně nikoho nezdravim. Zatim ještě nesmrdim, ale uvidíme (to by možná vyřešilo ten mačkací problém v autobuse). Čest mým prapředkům, dělam jim tu vyloženě dobrý jméno...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V Prdelákově rostou všude jírovce, ale na zemi tu nenajdete jedinej spadlej kaštan. Děti dokonce zběsile lezou po stromech, aby nějaký kaštany ulovily. Asi si, chudáci, nemaji s čim hrát, protože ještě nemaj chytrý mobily. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Budova, ve který pracuju, je postavená z azbestu. Až začnu kašlat jak tuberák, podtrhne to mojí dokonalou image. Obzvlášť povznášející fakt... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Neprovdaná holka je v Prdelákově úkaz stavící se proti všem přírodním zákonům. Prdeláčani cítí morální povinnost s touhle disbalancí něco udělat. Aby byl vesmír v pořádku, chápete. A tak za mnou přišel Ženich. Potenciální. Jeho první balicí věta obsahovala informaci, že nikdy nepřečetl jedinou knížku. Druhá balicí věta byla otázkou... jestli mi prej neni zima. Neodpověděla jsem, protože jsem byla Ženichem úplně zděšená. Ženich si tudíž odpověděl sám... že jemu zima neni nikdy, protože ho hřeje sádlo. Zkrátka, byl to Ženich se dvěma Té - tupej a tlustej. Takže přesně můj typ. Škoda, že jsem byla ze Ženichova zájmu tak vyděšená a tudíž jsem nemohla dát najevo svůj zájem. Budu si to navždy vyčítat... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A doufam, že si tohle nikdo nikdy v Prdelákově nepřečte. Mohli by mě pak třeba upálit. Nebo pomluvit, což by bylo ještě mnohem horší!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jinak jako dobrý, no. Hodně teď kreslim a maluju a jako (lehce předčasnej) dárek k narozeninám jsem dostala grafickej tablet, kterej jsem už dlouho chtěla. Blbý na tom je, že ačkoliv mam na papíře (nebo na monitoru) ráda jemný linie, něžnost, čistotu a pastelový barvy a ráda bych se takovýma obrázkama obklopovala a produkovala je, tak mi to prostě nejde. Místo toho tupim tužky a jde ze mně jenom hnus a špína... čmáranice, sprosťárny, pokřivený existence a charaktery, temnota. A pak cejtim, že je to VONO. Ale v noci stejně blbě spim a ve dne občas zapomínam dejchat...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Prapředkové, proč nejsem sluníčková? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Sorry, Ženichu.</div>
<br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-50764807276290083722015-09-02T11:04:00.001+02:002015-10-10T12:28:02.128+02:00Rebel z Prdelákova<div style="text-align: justify;">
aneb další článek o mym blbounskym životě... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Před rokem jsem psala o tom, že měl blog roční výročí založení a že jsem zkrátka nějak nestihla napsat výroční článek a vyjádřila jsem naději, že to třeba stihnu za rok. Prdlajs, žejo...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Moje psací morálka je zkrátka mizerná... a já jsem s tim zcela smířená. Teď ale vyvádim v životě takový věci, že to fakt chce záznam.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když si přečtete moje poslední dva články, možná v nich najdete určitý náznaky nespokojenosti s momentálním stavem věcí. V posledním článku jsem dokonce přísahala, že se odstěhuju z Prahy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ani já jsem ale netušila, že se to všechno odehraje tak závratnou rychlostí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Stalo se vám někdy, že jste nebyli úplně spokojený, ale ani úplně
nespokojený a nevěděli jste, co dělat, abyste spokojený byli? Já to už nějakou dobu mam.
A každej normální člověk by se zřejmě zastavil a nejdřív přemýšlel, co s
tím dělat. Já ale ne. Já se do všeho vrhnu po hlavě, a to úplně
bezhlavě. Asi mě to tak baví nebo co... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem sekla v Praze s veškerou prací, shodou okolností téměř okamžitě dostala práci v Prdelský Prdeli 100 km od Prahy, trochu hardcore a s ne úplně přívětivou vedoucí vyřídila to, že nemusím zůstávat po celou 2měsíční výpovědní lhůtu, sbalila si svých pár švestek a teď už měsíc frčim v Prdelský Prdeli.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Asi bych ten svůj stav nazvala takovym životnim překladištěm... tam teď stojim a rozhlížim se a nevim, co dál. A faktem je, že bych asi měla začít trochu přemejšlet. Jo, sakra!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Protože tahle situace se taky nezdá bejt úplně ideální. Bydlim totiž momentálně u rodičů ve svym dětskym pokojíku. Víc asi nemusim psát... snad jen to, že soužití s rodičema, skoro ve 30 a ještě ve chvíli, kdy na to člověk neni už zvyklej a vlastně ani dostatečně psychicky připravenej (to nemůže bejt nikdy), je trochu motokros. Taky se učim po 8 letech od získání řidičáku znovu řídit, což je vážně prdel. Hned při první vyjížďce se mi podařilo prorazit pneumatiku a jakymsi záhadnym způsobem jsem odrovnala i posilovač řízení a další věci, kterým nerozumim, což moje drahý auto stálo dvoutýdenní pobyt v autoservisu a peněženku 30 táců. Tátu ze mě málem trefil šlak. Což je věta, kterou průměrnej člověk pronáší v pubertě, já vim. A zatimco všichni okolo intenzivně vstupujou do manželských svazků, plodí děti jedno za druhym a platí hypotéku jako mourovatý, já jsem se ocitla znova v podobnym stavu, jako když mi bylo -náct. Tak jen doufam, že mi z toho nevyskáčou beďary.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co se týče práce, uvedla jsem se tu vesměs dobře. Když mě přišla pozdravit místostarostka, nepoznala jsem ji, i když jsem se s ní předtím viděla na pohovoru. Pak mi chtěla ukázat na pc něco na stránkách města, ale já zrovna měla otevřenej email, co jsem psala kamarádovi, a v předmětu bylo "Pozdrav z Prdelákova". Zkrátka výborný. Když se se mnou přišel seznámit starosta, měla jsem v puse narvanej banán a on musel s představovánim počkat, než ho rozžvejkam a spolknu. Což jsem potom nezapomněla okomentovat slovy: "To jsem trochu podělala, co? Vy za mnou přijdete a já mam v puse banán..." </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V Prdelákově je to taky dost motokros. 95% obyvatel jsou důchodci, jedinej obchod, kterej tu je, je Jednota a pořád tu funguje rozhlas. Je to trochu jako výlet o 20 až 30 let zpátky do minulosti a já si pořád přijdu trochu jako ve filmu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A teď musim vymyslet, co se sebou. Přišla jsem na jednu úžasnou věc... že vlastně můžu úplně cokoliv! A pokud to nebude nic protizákonnýho nebo tak něco, tak mi do toho ani nikdo nemá právo kecat. A ačkoliv je to tak samozřejmá věc - dělat si to, co člověk chce dělat - sama se divim tomu, jak to může bejt někdy nesamozřejmý a těžký pod návalem povinností, starostí, očekávání, iracionálních obav a všeho možnýho...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže nevylučuju vůbec vůbec nic. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Myslíte si o mně, že už jsem fakt totálně máklá? Nebo jste taky máklý?</div>
<br />
<br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-59600698379652294562015-06-03T18:18:00.000+02:002015-06-05T07:57:22.710+02:00Káča makačenko<div style="text-align: justify;">
Zdá se, že píšu na blog jen, když mam pocit, že hrozně trpim. A to právě teď přesně mam.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak za prvé - je vedro k padnutí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za druhý - je vedro k padnutí a já sedim v práci (jo, ještě teď!), což celou tu záležitost s vedrem činí ještě o poznání horší. Vzduch tu stojí, nedá se ani pořádně nadechnout, bolí mě hlava a myslim, že určitě omdlim... každou chvíli!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za třetí - je vedro k padnutí a já sedim v práci a až z tý práce vylezu, budu se prodírat tisícem zpocených lidí v podělaný rozpálený Praze mezi betonem, asfaltem a autama. Začínam Prahu silně nenávidět a nejradši bych to tady zabalila a odstěhovala se do nějakých řádně zapadlých končin. Můj kolega jednou prohlásil, že pokud by musel žít na vesnici, oběsil by se ve stodole. Já to zase vidim tak, že pokud budu muset dál žít v Praze, hodim si nejspíš mašli na sloupu pouličního osvětlení. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tohle pořád a všem vykládam. Moje činy s tim ovšem jaksi nekorespondujou. Začala jsem totiž pracovat ještě jinde než v knihovně, takže teď už opravdu jen pořád pracuju a pracuju. Jsem prostě pitomá! Jak jinak si to vysvětlit?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A ještě k tomu v tý druhý práci furt jen čumim do počítače a pracuju s nějakýma programama, kterým nerozumim. Oni ty programy teda vůbec nejsou složitý, ale abyste věděli, já jsem úplně blbá na všechno, co zavání technikou.
Neumim si skoro ani na mobilu přepnout foťák na kameru a když se mi to
náhodou povede, tak nevim, jak jsem to udělala. Snažila jsem se tudíž nějak geneticky napojit na svýho tátu - technickýho boha,
ale přes veškerou snahu zůstává jen napojení na mojí mámu, která je
ráda, že zvládne zapnout pračku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A teď si to představte - blbá blondýna s kočičíma očníma linkama ve žlutym svetříku nakráčela poprvé do práce a když mi šéfová vysvětlovala, jak to tam všechno chodí, zasekla jsem se na bodu *kterej klíč patří do jakých dveří*. Nutno podotknout, že z tohoto bodu jsem se zatím moc neposunula.</div>
<div style="text-align: justify;">
V tomhle kontextu jsem si vzpomněla na jeden díl seriálu Black Books, kdy jde kamarádka hlavního hrdiny poprvé do nový práce a vůbec neví, co má dělat, tak jen zoufale buší celou pracovní dobu do klávesnice. Kdo to má ale těch 10 hodin vydržet?!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
No nic.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Deal with it, vole. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale přísaham, že se na tu vesnici odstěhuju a budu pak jen děsně pozitivní a všechno bude úplně nádherný! Fakt!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-3785406673661396252015-04-07T23:56:00.001+02:002015-04-08T12:57:00.845+02:00Kráva a květák<div style="text-align: justify;">
Každej máme občas depku jak kráva. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pak se taky občas chováme jak kráva. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dobrý ještě je, když se chováme jak kráva a nevíme o tom. Podstatně horší varitantou je, když moc dobře reflektujeme, že se chováme jak kráva, ale nedokážeme s tim vůbec nic dělat. To pak máme blbou náladu my, blbou náladu z toho, že jsme tak trochu kráva, má i okolí a v neposlední řadě máme výčitky svědomí za to, že jsme taková kráva. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celá situace může bejt ale ještě horší! To když se ten fakt, že jsme kráva a vlastně taky dost k ničemu kráva, dozví naši rodiče. Ti by se tuhle krutou pravdu nikdy dozvědět neměli, protože existuje akutní nebezpečí, že v tu chvíli, kdy zjistí, že zplodili takovou pofidérní existenci, ztratí smysl života! Což se jim teda ani moc nedivim. A taky je nemalá pravděpodobnost, že když to o nás budou vědět, nepůjčí nám peníze na rohlíky, až nás vyhodí z práce... protože jsme kráva. (Ale bez obav, z práce mě zatím nevyhodili a tak můžu dál intenzivně prožívat radosti, které přináší knihovnická profese... jako třeba když nám minulej týden udělal jeden milej a voňavej bezdomovec louži přes celou knihovnu, čímž jsem si vlastně rozšířila vědomosti, protože jsem vůbec netušila, že lidskej močák má tak závratnou kapacitu!)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Všechny zásady týkající se informovanosti rodičů o mém duševním stavu jsem dnes porušila a ve stavu depky a značně kravskýho rozpoložení vzala zvonící telefon svojí mámě, načež jsem jí na obligátní rodičovskou otázku "Jak se máš?" vyblila informace o tom, že život stojí za hovno, že mě nic nebaví, že nemam vůbec žádnej životní cíl a že příštím podstatnym mezníkem mýho života bude odchod do důchodu. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Mamka byla samozřejmě trochu v šoku, co to zplodila za pekelnýho psychouše, takže mi zvýšenym tónem hlasu řekla, že jsem fakt k ničemu a vůbec se nesnažim, což jsem jí už předtím vlastně sama sdělila, takže jsem nemohla nic než souhlasit. Můj megageniální nápad, že bych třeba mohla dát výpověď v práci, podat o svojí nově nastalý situaci hlášení na pracáku a pak vesele pobírat podporu, se bohužel taky nesetkal s rodičovskym nadšenim. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Chudák mamka, když jsem položila sluchátko, bylo mi jí fakt líto.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pod návalem provinilostních emocí jsem se ihned pokusila svoje hříchy nějak napravit. I řekla jsem si, že vyhovim mamčiným přáním ohledně mého stravování, který se týkají převážně toho, abych občas žrala taky něco jinýho než chleba (všichni fitness freakové čtou místo slova "chleba" slova "ovesnou kaši s extra porcí rýžovýho proteinu s mandlovým mlékem a lžící burákového másla navrch").</div>
<div style="text-align: justify;">
Zkrátka, ve snaze stát se na chvíli dobrou hospodyňkou a uvařit si na zítra do práce oběd, jsem vytáhla z lednice květák, co tam ležel už dva týdny (protože jsem byla moc líná s nim cokoliv udělat), okrájela jsem z něj všechnu plíseň a láskyplně ho vložila do vroucí vody. Zkrátka výjev, kterej byste si na instáč určitě nedali. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
A teď nějak nevim, jestli mi to jako má zvednout náladu a jsem z toho fakt nějaká bezradná...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
PS: Až se zítra probudim, budu zřejmě doufat, že jsem tenhle článek nikdy nenapsala... a zejména to o plesnivym květáku. </div>
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-13321374230336364182015-03-13T09:49:00.001+01:002015-03-13T09:49:59.220+01:00Stárnoucí punkeři<div style="text-align: justify;">
Jdu si tak na autobus a hlavou mi víří proudy myšlenek. Stoupnu si na zastávku. Vedle mě stojí nějakej odpornej člověk, co smrdí a říhá nahlas. Posunu se 5 metrů směrem od něj. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak si tak stojim, ponořim se hluboko do úvah o stárnoucích punkerech. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Na tuhle zastávku přijíždí spousta autobusů, ale já můžu dojet na místo určení (za svým čínskym doktorem, co do mě bodá jehly) jen jednim z nich - 196.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Přijíždí autobus, já, pořád hluboce pohroužená do problémů stárnoucích punkerů a tudíž hluboce nezúčastněná, vidim, že do něj nastupuje ten odpornej člověk a ještě si stihnu říct, že je štěstí, že nejedu s nim. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak periferně vidim, jak se k autobusu zuřivě řítí nějaká žena. Dveře se jí zavřou před nosem.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Pořád jsem samozřejmě děsně zahloubaná do toho punkerskýho problému!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Autobus se rozjíždí. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
A já si najednou všímam, že je to, KURVA, můj autobus! </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Číslo 196 se mi ze zadního skla směje do ksichtu. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Stojim, čumim a nevěřim tomu, že jsem stála a čuměla a bez hnutí brvy si nechala ujet autobus, kvůli kterýmu jsem přišla a kterej jedinej jede tam, kam potřebuju. A další měl jet za 20 minut, kdy už jsem já měla bejt na místě určení. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Za blbost se platí a já byla odsouzená zaplatit... neboli jet jinym autobusem a přestoupit. Což mě samozřejmě lehce nasralo.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem pak ležela a sledovala akupunkturní jehlu, jak mi vibruje mezi očima, říkala jsem si, že je to vlastně fajn. Je to totiž strašně krásnej pocit - zavrtávat se do svojí mysli tak hluboko, že vás z ní téměř nic nedokáže vytrhnout. Stát se dokonale nezúčastněnou v rámci okolního fyzickýho světa. Na chvíli existovat jen ve svojí hlavě... </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Myslela jsem si, že už to nedokážu... do chvíle, než mi kvůli stárnoucím punkerům ujel autobus.</div>
<br />
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-82491252259656146312015-03-02T12:06:00.000+01:002015-03-02T12:10:46.721+01:00Ovce-vůdce-rebel-mimoň<div abp="3129" style="text-align: justify;">
<div abp="3130">
Každej známe dělení lidí na extroverty a introverty. Nebo na sangviniky, flegmatiky, choleriky a melancholiky. Tyhle typologie určitě mají něco do sebe, ale já jsem s žádnou existující teorií nebyla spokojená. Přišlo mi, že se moc málo lidí dá rigidně narvat do jednoho z otevřených šuplíčků. Já sama jsem například přesvědčená, že jsem úplně všechno. Tak k čemu to potom je, když je člověk všechno, žejo... <br />
<br />
Potřebovala jsem si zkrátka vytvořit něco vlastního...</div>
</div>
<div abp="3131" style="text-align: justify;">
<div abp="3132">
</div>
</div>
<div abp="3133" style="text-align: justify;">
<div abp="3134">
A tak jsem vytvořila svoje šuplíky.</div>
</div>
<div abp="3135" style="text-align: justify;">
<div abp="3136">
<br /></div>
</div>
<div abp="3137" style="text-align: justify;">
<div abp="3138">
Moje teorie se zatim pracovně jmenuje ovce-vůdce-rebel-mimoň (přijímam nápady na mnohem víc cool pojmenování), už jí rozvíjim několik let a pevně doufam, že mě jednou dost proslaví!</div>
</div>
<div abp="3139" style="text-align: justify;">
<div abp="3140">
</div>
<div abp="3140">
Podstatou je dělení lidí do 4 skupin (což by z toho pracovního názvu fakt němej neřekl):</div>
</div>
<div abp="3143" style="text-align: justify;">
<div abp="3144">
<br /></div>
</div>
<div abp="3145" style="text-align: justify;">
<div abp="3146">
<strong abp="3147">1) Ovce</strong></div>
</div>
<div abp="3148" style="text-align: justify;">
<div abp="3149">
Aneb většina populace. Stáda ovcí jsou všude kolem nás. Vesele přežvykujou kus jetele, kterej měl předtím v hubě vůdce a vůbec je nenapadne ochutnat třeba pampelišku. (A teď pevně doufam, že ovce opravdu takový věci žerou! Jinak by moje přirovnání ztrácely smysla!)<br />
<br />
A jedna věc je u ovce esenciální... zpravidla vůbec netuší, že je ovce!</div>
</div>
<div abp="3150" style="text-align: justify;">
<div abp="3151">
<br /></div>
</div>
<div abp="3152" style="text-align: justify;">
<div abp="3153">
<strong abp="3154">2) Vůdce</strong></div>
</div>
<div abp="3155" style="text-align: justify;">
<div abp="3156">
Přesněji řečeno velitel ovcí. Ovce sledujou vůdce a dělají zásadně to samý jako on. Žerou stejný věci jako on, používaji stejnej šampon jako on, aby jejich vlna zůstávala zářivě bílá, tak jako je bílá vlna vůdcova, pokud si vůdce zastřihne paznehty (mají ovce paznehty?!) do obloučku, jeho ovečky je poslušně taky zastřihnou do obloučku... žádná ovce ale nebude s paznehtama do obloučku vypadat tak úžasně jako předtim vůdce.<br />
<br />
Na jedno stádo může bejt vůdců i víc a většinou to tak taky je...<br />
</div>
</div>
<div abp="3157" style="text-align: justify;">
<div abp="3158">
</div>
</div>
<div abp="3159" style="text-align: justify;">
<div abp="3160">
Modelová situace: Vůdce řekne: "Dam si hrušku." Ovce hned hromadně zabečí: "My si taky dáme hrušku!" ( I když ve skutečnosti možná mají chuť na banán, ale jejich ovčí povaha je v nich natolik zakořeněná, že o svojí chuti na banán vlastně ani neví)<br />
</div>
<div abp="3161">
</div>
<div abp="3291" class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a abp="3292" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibdyGtZD5T7u5d0uDsXX6frVBVXgyMiWw0weF0I6OD8ex23AyYzNyoPtmQXRDgjnS0dtr3mmA47HYRjpIWPPlAcJRqqXP-YG-_7ozUr0pfSKfWnoSx_xAKWN0lQTHdG6LUW9lr2L1dsdoO/s1600/ovce.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img abp="3293" border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibdyGtZD5T7u5d0uDsXX6frVBVXgyMiWw0weF0I6OD8ex23AyYzNyoPtmQXRDgjnS0dtr3mmA47HYRjpIWPPlAcJRqqXP-YG-_7ozUr0pfSKfWnoSx_xAKWN0lQTHdG6LUW9lr2L1dsdoO/s1600/ovce.jpg" height="364" width="640" /></a></div>
<div abp="3162">
</div>
</div>
<div abp="3165" style="text-align: justify;">
<div abp="3166">
<br /></div>
</div>
<div abp="3167" style="text-align: justify;">
<div abp="3168">
<strong abp="3169">3) Rebel</strong></div>
</div>
<div abp="3170" style="text-align: justify;">
<div abp="3171">
Teď to začne bejt složitější! <br />
Rebel je zvláštní kategorie. Zahrnuje totiž dvě velice odlišný skupiny rebelů a jednu úplně zvláštní skupinu. U všech skupin ale platí, že ovce rebela nechápou a vůdci ho nesnáší. Taky platí, že rebel dobře rozpozná ovce i vůdce a z různých důvodů nepodléhá stádovýmu ovčímu chování.<br />
</div>
</div>
<div abp="3172" style="text-align: justify;">
<div abp="3173">
Nejpočetnější skupinou všeho rebelstva je <strong>rebel pozér</strong>. Ten ve skrytu duše touží stát se vůdcem, k čemuž ale nemá buňky, takže si nikdy nedovede vytvořit svoje ovčí stádo. Dělá vždycky něco jinýho, než dělaji ostatní a dělá to jen z toho důvodu, aby se odlišil.</div>
</div>
<div abp="3174" style="text-align: justify;">
<div abp="3175">
<br />
Další skupinou je <strong>nefalšovanej rebel</strong>. Dělá odlišnosti vlastně jen z toho důvodu, že se mu prostě chce a ani přitom neví, že dělá něco jinak než ostatní. Všechny svojí existencí zvláštně přitahuje a všichni ho buď odsuzujou nebo obdivujou. Nikomu ale není ukradenej. Občas se z něj stane vůdce, i když o to vlastně vůbec nestojí. </div>
</div>
<div abp="3176" style="text-align: justify;">
<div abp="3177">
</div>
</div>
<div abp="3182" style="text-align: justify;">
<div abp="3183">
A pozor! Zvláštní kategorií je ovce (můžeme jí nazývat třeba <strong>černou ovcí</strong>), která se tváří jako rebel, ale její ovcovitost je ještě mnohem závažnější než ovcovitost každý průměrný bílý ovce. Tyhle černý ovce, převlečený za rebely, vytvářejí menší (ale zato mnohem unifikovanější) stáda. A samozřejmě mají svoje černý vůdce (bez vůdce by totiž každá ovce byla ztracená). Vůbec největší zábavou každý černý ovce z menšího stádečka je pomlouvání pravověrných většinových bílých ovcí pasoucích se v nejpočetnějším stádu na největší pastvině. Tyhle černý ovce obzvlášť ráda pozoruju, jsou totiž fakt dost zábavný...</div>
</div>
<div abp="3184" style="text-align: justify;">
<div abp="3185">
<br />
Modelová situace: Vůdce řekne: "Dam si hrušku." Rebel pozér řekne: "Já si dam banán." (I když ve skutečnosti má chuť na hrušku, ale nemůže si jí dát, protože už jí chroupe vůdce.) Nefalšovanej rebel řekne: "Já si dam ananas." (Protože má v tuhle chvíli na ananas fakt chuť.)</div>
</div>
<div abp="3186" style="text-align: justify;">
<div abp="3187">
</div>
</div>
<div abp="3188" style="text-align: justify;">
<div abp="3189">
<strong abp="3190">4) Mimoň</strong></div>
</div>
<div abp="3191" style="text-align: justify;">
<div abp="3192">
Mimoň nerozpozná ovce, vůdce ani rebely, mimoň je zkrátka totálně mimo. Nedělá to, co ostatní, protože ani neví, co by to tak vlastně mělo bejt. Možná by se i rád stal ovcí, ale nedaří se mu to.</div>
</div>
<div abp="3193" style="text-align: justify;">
<div abp="3194">
</div>
</div>
<div abp="3195" style="text-align: justify;">
<div abp="3196">
Modelová situace: Vůdce řekne: "Dam si hrušku." Ovce hned následuje: "Taky si dam hrušku." Rebel chvíli vyčkává a potom praví: "Já si dam banán." Mimoň sedí a čumí. Po chvíli se probere: "Řikali jste něco?"<br />
<br />
<br />
Všechny skupiny mají ve společnosti svoje místo a všechny jsou potřeba. Mezidruhová fluktuace není vůbec vyloučená, ovšem platí, že vůdcem a nefalšovanym rebelem se člověk musí narodit.</div>
</div>
<div abp="3197" style="text-align: justify;">
<div abp="3198">
<br /></div>
</div>
<div abp="3199" style="text-align: justify;">
<div abp="3200">
A víte, co jsem v tomhle systému já? </div>
</div>
<div abp="3201" style="text-align: justify;">
<div abp="3202">
</div>
</div>
<div abp="3203" style="text-align: justify;">
<div abp="3204">
Já jsem Bůh. </div>
</div>
<div abp="3205" style="text-align: justify;">
<div abp="3206">
</div>
</div>
<div abp="3207" style="text-align: justify;">
<div abp="3208">
Bůh Stvořitel.<br />
<br />
(ďábelskej smích...)<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
... protože nejsem schopná přiznat, že jsem prachobyčejná ovce<br />
</div>
</div>
<div abp="3209">
<br /></div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-63821458304706602472015-02-12T09:55:00.000+01:002015-02-12T09:55:19.235+01:00Chci back<div style="text-align: justify;">
Nejradši bych se zastřelila.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem přišla včera večer z práce, volala mamka. Že je to prej špatný. Špatný s babičkou. A slyšela jsem přesně ty slova, který jsem slyšet nechtěla. Rakovina, metastázy.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Moje babička. Babička, která mě toho tolik naučila. Babička, která peče ty nejlepší dorty, plete ty nejlepší ponožky a u který se vždycky dá aspoň na chvíli vrátit do dětských let. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Celej večer jsem řvala, dusila se směsí vzteku a bezmoci z toho, že jediný, co můžu udělat, je dusit se vztekem a bezmocí a opakovala jsem, že prostě nechci. Nechci, aby to tak bylo!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Dneska jsem vstala, celá opuchlá, a šla jsem do mailový schránky, kde jsem měla v rozepsaných mailech povídku, na který jsem strávila hodně času. Jo, jen debil si píše povídku jako rozepsanej mail, aniž by jí měl někde jinde. Jen debila ani nenapadne si jí poslat. Jsem zkrátka nepoučitelná. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Chtěla jsem si jí zkopčit do wordu. Tak jsem celej text označila a místo Ctrl C jsem zmáčkla Ctrl V. Povídka zmizela a místo ní se objevila dementní adresa na dementní webovou stránku, na kterou jsem koukala předtím.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
A celý se to hned automaticky uložilo!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Já vim, je to banalita. Obzvlášť proti tomu, co jsem se dozvěděla včera. Ale totálně mě to dorazilo!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Když už nemam tlačítko back v životě, proč ho nemá aspoň moje mailová schránka?!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Mam tak strašnej vztek na všechno, že jsem totálně paralyzovaná...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-34506161867712093742015-02-06T14:55:00.000+01:002015-02-06T14:57:45.872+01:00Příběh z Kauflandu<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1eP3b6qBDKE1YlEGVsfDvIrQ_Qe2r9YshhyphenhyphenfT8NIv8RNc6lVJAhtrSQ3NRwgEnuqKTQ9-damZAkp_xuISLw4_qq5QLvqP9BEu9Ons0G_udoYq2UnYJxf0U0ZIJ1Ne_7jwyZ-9l1APfSKv/s1600/kaufland.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1eP3b6qBDKE1YlEGVsfDvIrQ_Qe2r9YshhyphenhyphenfT8NIv8RNc6lVJAhtrSQ3NRwgEnuqKTQ9-damZAkp_xuISLw4_qq5QLvqP9BEu9Ons0G_udoYq2UnYJxf0U0ZIJ1Ne_7jwyZ-9l1APfSKv/s1600/kaufland.jpg" height="538" width="640" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Je blbý mít na každym druhym obrázku nákupní tašky?</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Poslední dobou se koukam na svět tak nějak zvláštně. Jinak.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Malý dítě je všim totálně fascinovaný. A já jsem totálně zhnusená.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Ale to zhnusení je vlastně jen takovej malej, skoro nepostřehnutelnej, moment. Pak přichází ona fascinace. A pocit, že je to všechno vlastně totálně nádherný.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
I v Kauflandu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div abp="3025">
</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-31383607279843495362015-02-01T19:21:00.000+01:002015-06-05T08:01:17.163+02:00Bezprdelní realita<div abp="630" style="text-align: justify;">
<div abp="631">
Když je někdo pěkná svině, řekneme o něm, že je bezpáteřní. Ještě jsem teda nepochopila, proč by jako absence páteře měla znamenat všeobecnej morální úpadek. Ale to je teď jedno... </div>
</div>
<div abp="632" style="text-align: justify;">
<div abp="633">
Já totiž chci směřovat k něčemu jinýmu a věřte mi, že pro mě není vůbec lehký se s tak závažnym fyzickym deficitem svěřovat. Ale jednou to prostě přijít muselo. A tak teď a tady přiznávam, že jsem dočista bezprdelní. A věřte tomu, že v tomhle případě je ta souvislost se stavem věcí bohužel naprosto jasná.</div>
</div>
<div abp="634" style="text-align: justify;">
<div abp="635">
</div>
</div>
<div abp="636" style="text-align: justify;">
<div abp="637">
Zdědila jsem totiž prdel po tatínkovi... a to teda, mezi náma, neni zrovna Nicki Minaj.</div>
<div abp="638">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://ytimg.googleusercontent.com/vi/LDZX4ooRsWs/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="http://www.youtube.com/embed/LDZX4ooRsWs?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div abp="639">
</div>
</div>
<div abp="642" style="text-align: justify;">
<div abp="643">
</div>
</div>
<div abp="644" style="text-align: justify;">
<div abp="645">
Tahle moje bezprdelní skutečnost mi nikdy až tolik nevadila. Koho by ale napadlo, že jednou přijde do módy prdel jak vrata? Takže jsem momentálně dost v háji. </div>
<div abp="645">
</div>
<div abp="645">
Nemoderní. </div>
<div abp="645">
</div>
<div abp="645">
Nedostatek "materiálu" se u mě bohužel projevuje pouze a jen v zadní oblasti. Říkala jsem si, že by bylo dost fajn kdybych si mohla přebytky "materiálu" z jiných míst tak nějak pod kůží nahrnout a vytvarovat si tak perfektní zadek.</div>
<div abp="645">
</div>
<div abp="645">
Škoda, že to moje tělo neumožňuje. (A trochu podezřívam Nicki Minaj, že to její jo!)</div>
<div abp="645">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a abp="1433" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq5FneGFO2SS-mqNp18obLoQCRDZo6RMkbq2BoYgpFcJEdWv2uThyphenhyphendeWnXSXk7zEztfGQ-Q-xI5N_FaemvclsYum2SwIDJLZHg-cVJGnIqOzn5JdKfFoCcbMkeiH0RAKfg0uAsc_iBnmmH/s1600/zadek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img abp="1434" border="0" height="616" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq5FneGFO2SS-mqNp18obLoQCRDZo6RMkbq2BoYgpFcJEdWv2uThyphenhyphendeWnXSXk7zEztfGQ-Q-xI5N_FaemvclsYum2SwIDJLZHg-cVJGnIqOzn5JdKfFoCcbMkeiH0RAKfg0uAsc_iBnmmH/s1600/zadek.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"> </td></tr>
</tbody></table>
<div abp="645">
</div>
<div abp="645">
Tak jsem přemýšlela, jak by to šlo vyladit jinym způsobem. Napadly mě vycpávky. To mi ale přišlo blbý, takhle kamuflovat tu tristní realitu. </div>
<div abp="645">
</div>
<div abp="645">
Pak jsem ale v pátek (jako každej den) šla na autobus okolo kantýny, která sídlí v přízemí velký kancelářský budovy. Tahle kantýna má skla polepený plakátama sličných kuchařek, který by mohli jít z fleku soutěžit do miss a jeden plakát sexy kuchaře, kterej vypadá dočista jako dvojník Zaca Efrona. A tak tam jsou nalepený, úsměv od ucha k uchu, v záživě bílých nažehlených oblecích a perfektně sednoucích kuchařských čapkách, lákající manažery a byznysmeny na superextra výživný a vyvážený jídlo.</div>
</div>
<div abp="646" style="text-align: justify;">
<div abp="647">
</div>
</div>
<div abp="648" style="text-align: justify;">
<div abp="649">
To bychom měli tu prezentovanou stranu mince.</div>
</div>
<div abp="650" style="text-align: justify;">
<div abp="651">
</div>
</div>
<div abp="652" style="text-align: justify;">
<div abp="653">
Moje cesta ale bohužel vede i po chodníku na druhý straně budovy, kde postává s cigárkem v hubě ztělesněná realita... v umaštěných zašedlých pláštích, věk okolo 50, nadváha, ruskej přízvuk.</div>
</div>
<div abp="654" style="text-align: justify;">
<div abp="655">
<br /></div>
</div>
<div abp="656" style="text-align: justify;">
<div abp="657">
Ten kontrast prezentace a reality je zkrátka až směšně příznačnej pro celou společnost.</div>
</div>
<div abp="658" style="text-align: justify;">
<div abp="659">
</div>
</div>
<div abp="660" style="text-align: justify;">
<div abp="661">
A co mi z toho vyplynulo? </div>
</div>
<div abp="662" style="text-align: justify;">
<div abp="663">
<br /></div>
</div>
<div abp="664" style="text-align: justify;">
<div abp="665">
Že jsem si v Anglii tenkrát sakra měla koupit ty kalhotky s vycpanou prdelí! A neměla jsem ani trochu myslet na to, že by bylo blbý se tvářit, že tam, kde mi záda plynule přecházeji v nohy, něco mam! Když se totiž v kantýně můžou tvářit, že jim za sporákem stojí Zac Efron, proč bych já nemohla předstírat, že mam nějakej zadek?</div>
</div>
<div abp="666" style="text-align: justify;">
<div abp="667">
</div>
<div abp="667">
</div>
<div abp="667">
A víte co? Strašně se těšim, až oblý zadky vyjdou z módy a všichni budou uctívat nás, bezbrdelnice. Ale vsadila bych se, že do tý doby mi ta prdel naroste!</div>
</div>
<div abp="680" style="text-align: justify;">
<div abp="681">
</div>
<div abp="681">
</div>
</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-63373580998315924422015-01-27T22:14:00.001+01:002015-01-27T22:14:41.880+01:00Ze života<div abp="990">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj82pluRW53LUAyi0oVEo-Q_ULVv3nnoHIGV9d5NL8dmregk7IFkPlABMO928JgQD8QXMabFm4wIiGbEy-SFIiffcs-bgbppM9L5K1xQGLf-DOROwP35p4fHveJkqM3cDZKAnahr-1bDSZz/s1600/senior1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj82pluRW53LUAyi0oVEo-Q_ULVv3nnoHIGV9d5NL8dmregk7IFkPlABMO928JgQD8QXMabFm4wIiGbEy-SFIiffcs-bgbppM9L5K1xQGLf-DOROwP35p4fHveJkqM3cDZKAnahr-1bDSZz/s1600/senior1.jpg" height="640" width="492" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tak to s tou mojí dospělostí asi nebude až tak horký...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<div abp="991">
</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-44237983309989042032015-01-19T23:47:00.000+01:002015-01-20T09:15:06.941+01:00Nevdaná (ne)vadná<div style="text-align: justify;">
Tak jo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už by to fakt chtělo nějakej ten článek. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Abyste rozuměli, chtěla jsem napsat spoustu věcí...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Chtěla jsem psát třeba o tom, jak mam ráda podzim a přidat i pár supr podzimních kýčovitých fotek. Pak jsem chtěla psát taky o tom, jak mam ráda Vánoce a sdělit vám pár svých neotřelých vánočních přání.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, ale neudělala jsem to.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Stejně jako jsem loni neudělala spoustu věcí, který jsem udělat měla, protože to se mnou tak ostatní měli v plánu. Měla jsem se vdát a konečně přestat nosit vytahaný tepláky a triko s dírama. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Měla jsem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Taky jsem si začala připadat nějak moc dospěle, když jsem si uvědomila, že jsem o sobě často ve srandě prohlašovala, že jsem stará a hnusná. Dobrý na tom ale vždycky bylo, že jsem věděla, že to neni pravda. A najednou mi došlo, že už to vlastně začíná bejt pravda a já opravdu začínam bejt stará a hnusná! (A vždycky, když se ze sebe snažim udělat super sexy číču, skončim jako hipster skříženej s bezďákem).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pak mě ale ta dospělácká tíha najednou opustila, když jsem pocítila nutkavou touhu kreslit na auta poprášený sněhem sprostý obrázky (a tak jako spoustu jiných nutkavých tužeb jsem ji nerealizovala). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a pak mě to moje "stáří" zas dostalo, když jsem poprvé v životě nezačala cvičit kvůli tomu, abych se líbila chlapům, ale kvůli tomu, aby mě nebolely záda. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Završila jsem to tim, že jsem si půjčila knížku "Vadná". </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A došlo mi to.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V 17 jsem furt děsně řešila, jestli jsem nebo nejsem nějaká vadná, popřípadě jak moc jsem nebo nejsem nějaká vadná. Teď už vim, že neni třeba se zabejvat tim, jestli jsem vadná nebo úplně normální, protože je to vlastně fakt jedno. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A to je ten zdaleka nejpodstatnější rozdíl mezi mym mladšim a momentálnim já. Zaplaťpánbůh.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak a teď třeba můžu psát o tom, jak nemam ráda leden. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže... nemam ráda leden.</div>
<br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-45176172129907894892014-09-27T21:15:00.000+02:002014-09-27T21:21:03.560+02:00Katka jako Katka<div style="text-align: justify;">
Ahoj!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Je neskutečný, jak ten čas běží. Už je to rok, co jsem zažívala první krušný týdny v Londýně. A aby mi nechybělo nějaký to vzrůšo i v mym současnym pražskym životě, opět jsem si vytvořila na hlavě novej účes. To je taková moje specialitka. Vždycky se ostřiham, pak rok zoufale čekam, až mi to doroste a pak se zase ostřiham. Překvapivou novinkou je, že už mě to ani nečiní nešťastnou. Asi už jsem si za ty roky tak nějak zvykla. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Když mě s mym novym účesem dnes poprvé viděla má drahá maminka, oznámila mi, že teď už ale fakt vypadam na dvanáct. Já jsem jí na to řekla, že se ten účes ale všem mým (dvanáctiletým) kámošům z knihovny moc líbil. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak se na mě mamka pořád tak zkoumavě dívala, načež z ní vypadlo: Už vim, koho mi připomínáš!</div>
<div style="text-align: justify;">
Já: Koho prosimtě?</div>
<div style="text-align: justify;">
Mamka: No tu Katku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Já: Jakou Katku?</div>
<div style="text-align: justify;">
Mamka: Tu Katku z toho pěveckýho dua, víš ne?</div>
<div style="text-align: justify;">
Já: Jako Katka a Jindra?</div>
<div style="text-align: justify;">
Mamka: Joo, přesně tu!</div>
<div style="text-align: justify;">
Já: Tak dík.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud jste někdo ještě neměli tu čest si tohle fenomenální duo poslechnout nechat se pohladit na duši, tak to určitě okamžitě napravte:<br />
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<object class="BLOGGER-youtube-video" classid="clsid:D27CDB6E-AE6D-11cf-96B8-444553540000" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=6,0,40,0" data-thumbnail-src="https://ytimg.googleusercontent.com/vi/FRq2kZVs_s4/0.jpg" height="266" width="320"><param name="movie" value="https://youtube.googleapis.com/v/FRq2kZVs_s4&source=uds" /><param name="bgcolor" value="#FFFFFF" /><param name="allowFullScreen" value="true" /><embed width="320" height="266" src="https://youtube.googleapis.com/v/FRq2kZVs_s4&source=uds" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true"></embed></object></div>
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Tak co, dobrý?</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Doufam, že jste se dostali do tý správný nálady (zhruba něco jako po lobotomii), takže nastala přímo ideální chvíle, abych vás po nějaký době opět potěšila nějakýma těma fotečkama. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Když mi bylo tak 9-10 let, potřebovala jsem novou zimní bundu. Mladší ročníky už nezažily dobu, kdy se všechno oblečení kupovalo dětem větší, aby ještě nějakou tu sezónu vydrželo. Moji rodiče v tomhle směru dosáhli dokonalosti. </div>
<div style="text-align: justify;">
Pamatuju si ten den, jako by to bylo včera. Pro jistotu jsme ani nešli do obchodu s dětskym oblečenim, ale rovnou do toho dospěláckýho. Ochotná pani prodavačka vybrala tu nejmenší velikost (asi pánský) bundy. Navlíkli to na mě. Nedůvěřivě jsem se podívala do zrcadla a vznesla otázku: "A neni mi to moc velký?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Mamka s prodavačkou mi naráz začaly tvrdit, že vůbec ne, načež prodavačka dodala, že do ní stejně za chvíli dorostu. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Ráda bych pani prodavačce sdělila, že čekam už patnáct let a ještě jsem nedorostla (a doufam, že nikdy nedorostu).</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5fJMdSDHg4t0vps0xiyGwosV2P6mSXacAmQDcNQ4RLaB_FL96eS96sMwI8hLXXcm_kKRJXGSGBDzcBTO-W_H3_n2PCreq5uQHoShtNMbTr5HD4VqtkFiqTqD4Ge2HJRJyAaPRhVYSaJwU/s1600/20140915_133107.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5fJMdSDHg4t0vps0xiyGwosV2P6mSXacAmQDcNQ4RLaB_FL96eS96sMwI8hLXXcm_kKRJXGSGBDzcBTO-W_H3_n2PCreq5uQHoShtNMbTr5HD4VqtkFiqTqD4Ge2HJRJyAaPRhVYSaJwU/s1600/20140915_133107.jpg" height="640" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgom6klRaBqQBcdBDYYeUvNJHws3Kyn-aCb6heVvwf4Ui2_J9fjWua_KVafYX7e8_fuKWsNZOzPnzA9DdXw2V7inWn3hBnH0yqJTPMEAVB2EcS314RF90Mw5qqbzM372ASE5KXxcjrLs2o0/s1600/20140915_133336.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgom6klRaBqQBcdBDYYeUvNJHws3Kyn-aCb6heVvwf4Ui2_J9fjWua_KVafYX7e8_fuKWsNZOzPnzA9DdXw2V7inWn3hBnH0yqJTPMEAVB2EcS314RF90Mw5qqbzM372ASE5KXxcjrLs2o0/s1600/20140915_133336.jpg" height="640" width="480" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Věřte mi nebo ne, ale ta bunda je ve skutečnosti ještě mnohem větší, než vypadá na těch fotkách. A já jí z nostalgie nedokážu vyhodit! </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Marně jsem hledala nějaký dokumentující fotky ze zimy před 15 lety, protože by mě hrozně zajímalo, jak jsem v tý bundě tenkrát vypadala. Zřejmě dost blbě.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
V souvislosti se svym tehdejšim stylem odívání taky zcela chápu, že ze mě vyrostl značně psychicky labilní jedinec s občasnou potřebou předávkovat se práškama na nervy. U člověka, kterej prožil dětství v obřích spoďárech, obřích bundách a dalším obřím oblečení (v kombinaci s rovnátkama v hubě) se fakt neni čemu divit...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
A děkuju za gratulující komentáře k minulýmu článku!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-49597471144637069512014-09-02T21:51:00.001+02:002014-09-02T21:51:59.741+02:00MaGoR<div style="text-align: justify;">
Tak je ze mě slečna magistra! Od včerejška. Proces mého otitulování měl natolik kuriózní průběh, že to sem prostě musim hned napsat, než to zapomenu. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
V sobotu mě začalo pekelně bolet v krku. V neděli se k tomu přidala tělesná slabost, hučení v hlavě, rýma a všechny další libůstky... prostě pořádný nastydnutí z toho podělanýho počasí. V pondělí ráno jsem začala mít fakt velký obavy, že nebudu schopná obhajovat diplomku tak, jak bych chtěla. Bála jsem se, že se začnu dusit, kašlat nebo něco podobnýho. Tak jsem si řekla, že krizová situace vyžaduje krizový řešení a lupla jsem si několik pilulí na všechny možný neduhy a protože jsem z toho měla nervy jak kráva, přihodila jsem navrch ještě prášíček na nervy. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Zabralo to perfektně. Cítila jsem se přímo hvězdně. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Ze samotný obhajoby si pamatuju několik výjevů:</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
- na svým vlastním těle předvádim mrzáka (konkrétně zkřivený paže)</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
- kreslim obrázek diskurzů (!!!)</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
- řikam vedoucímu obhajoby, že na mě divně kouká</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
- vyřvávám, že na odpovídající popsání vztahu diskurzů a ideologie ještě nikdo nevymyslel adekvátní pojmovej aparát</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
- když mi vedoucí obhajoby oznamuje, že už asi skončíme, já mu oznamuju, že ještě skončit nehodlam, protože je to zřejmě moje poslední příležitost si o diplomce s někym popovídat</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak jsem vylezla ven celá vysmátá ven a kamarádka se mě vyděšeně ptala, co se tam dělo tak strašnýho, že jsem tak hrozně křičela. Při závěrečný gratulaci mi komise sdělila, že moje obhajoba byla velmi svéhlavá. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Nutno podotknout, že jsem se včera až do večera nestyděla. Dneska už se stydim.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
A na doktorský už zřejmě nemůžu...</div>
<br />
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-65585334913875842802014-08-28T17:18:00.000+02:002014-08-28T17:20:04.700+02:00Věčná a vděčná blbost<div style="text-align: justify;">
Chtěla jsem napsat něco jako výroční článek, protože nedávno to byl rok od památný chvíle, co jsem tenhle blog založila. To bych ale nebyla já, kdybych ten výroční článek opravdu napsala. A tak ho třeba napíšu za rok k dvouletýmu výročí... anebo třeba za dva roky :-)</div>
<div style="text-align: justify;">
Teď ale napíšu něco mnohem důležitějšího... už několikrát jsem se tu zmiňovala o tom, že jsem naprosto geniální. Nedávno jsem ovšem došla ke zjištění, že jsem možná spíš úplně blbá. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To jsem se takhle koukala na Streamu na nějakej pořad, kde se snažili dokázat, že jsou český celebrity blbý. Ptali se jich, kde leží Mount Everest. A došli samozřejmě k závěru, že úplně blbý jsou, protože to skoro nikdo nevěděl. Jen pár z nich správně odpovědělo, že v Nepálu. Se zájmem jsem se na to video podívala, potom jsem otevřela google a do vyhledávače napsala otázku: "Kde leží Nepál".</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
To náhlý prozření, že jsem možná blbá jak celebrita, se náhle v mojí hlavě spojilo s několika dalšíma vědomostníma neúspěchama z minulosti. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mámě jsem třeba předevčírem oznámila, že bych chtěla jet na výlet do Českýho Krumlova. Pak ale vyšlo najevo, že jsem vlastně měla na mysli Kutnou Horu. Všechny dvouslovný názvy měst mi totiž přijdou úplně stejný a nedokážu je od sebe odlišit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Stejný mi vlastně ale přijou i jednoslovný názvy měst od Z. Třeba Znojmo a Zlín... je pro mě fakt peklo odlišit co je co a prostě to nedávam. Ale vim, že jsou fakt daleko!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Už vůbec pak neumim hory a pohoří. Sestřenice se odstěhovala do Mníšku pod Brdy. Když jsem se to dozvěděla poprvé, nemohla jsem pochopit, jak bude každej den dojíždět do Prahy takovou dálku. Nemohla jsem to pochopit do tý doby, než jsem zjistila, že jsem ve svojí hlavě Brdy zaměnila za Beskydy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
U některých měst dokonce ani moc netušim, že existujou. A když tušim, že existujou, tak netušim, kde existujou. Jako třeba Příbram... když mi kolega v práci řekl, že je z Příbrami, ani jsem netušila, jestli to jsou Čechy nebo Morava.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A když už jsme u tý práce... před chvíli jsem volala kolegyni, aby mi pomohla zprovoznil počítač. Zdál se totiž nějakej rozbitej. Byl vypnutej.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale víte co? Já jsem v klidu. Došla jsem totiž k závěru, že blbost je naprosto základní a esenciální lidskou vlastností a kdo neni aspoň trochu blbej, jakoby nebyl. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jestli to neví moje zkušební komise, tak jim to tam příští týden u tý obhajoby diplomky pěkně povim...</div>
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-35335505504650479462014-06-16T11:13:00.001+02:002014-06-16T11:13:47.630+02:00Moje ovesná<div style="text-align: justify;">
Dopisuju diplomku a je to se mnou fakt strašný. Můj momentální život vypadá asi nějak takhle: jsem doma, píšu diplomku a od rána do večera něco žeru nebo jsem v práci, píšu diplomku (a často ignoruju čtenáře) a od rána do večera nežeru nic. Diplomku píšu dokonce i když spim... ve snu. Doma mam bordel jak "u cikánů", což mi sdělila na milé návštěvě moje máma... já osobně se ale domnívam, že tim ty cikány hrubě urazila. Jo a do toho všeho mi minulej tejden v těch největších vedrech vypověděly službu lednice a mrazák. Takže v následujících (asi mnoha) dnech budu od rána do večera muset žrát jen stravu konzervovanou nebo usušenou. Ale ono je mi to vlastně jedno...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mně už je totiž všechno jedno!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavně už to fakt chci mít z krku!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jediný, co mě v týhle nezáviděníhodný situaci drží při životě, je ovesná kaše...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Abyste rozuměli... samozřejmě, že ne její konzumace. Konkrétně mě totiž drží při životě "idea" ovesný kaše. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Řikam si totiž, že když se v tomhle šílenym světě může stát, že se nevzhledná slizká kejda stane nejpopulárnějšim jídlem lidstva, může se čistě teoreticky stát, že úspěšně obhájim i tu mojí diplomku. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vlastně je asi už možný vážně úplně všechno... ovesná kaše mi zkrátka změnila pohled na svět. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak děkuju za ovesnou kaši! A za to, že nemine den, kdy by na mě nevybafnul aspoň jeden obrázek něčí kašovitý snídaně. Drží mě to totiž v těchto nelehkých dnech při životě!</div>
<br /><br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-89014995339879900312014-04-27T16:35:00.001+02:002014-04-27T16:39:27.613+02:00Poselství<div style="text-align: justify;">
Jednu věc bytostně nesnášim - patetický statusy na facebooku. A momentálně jsem tak strašně zoufalá, že jsem dneska jeden takovej status už málem napsala. O tom, jak je ten svět nespravedlivej... no znáte to. <br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Stala se mi totiž hrozná věc a na vlastní kůži jsem se přesvědčila o tom, že i fungující a hluboký přátelství někdy může bez varování skončit.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak se se mnou můj kámoš počítač Archibald III. přestal kámošit a včera se odmítl zapnout. Nejdřív jsem si myslela, že jen dělá drahoty a chce si dát víkendovou pauzu, ale dneska jsem se dozvěděla o moc horší diagnózu - harddisk totál v kopru. Nereaguje. Nic se nedá zachránit. Jen tak, z ničeho nic. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /><br />
Teď vás asi napadlo něco jako: přece není tak pitomá a má to všechno zazálohovaný. A já musim říct, že pitomá je hlavně flashka, na který jsem většinu dat zazálohovanou měla. A tahle flashka se rozhodla taky odejít do věčných elektronických lovišť.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dvojnásobnej konec přátelství.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak mi z diplomky na mailu zůstalo to, co jsem tenhle týden posílala vedoucí ke kontrole. Přišla jsem taky o stovky fotek (a všechny fotky z Londýna), o rozepsaný povídky, o školní materiály, o filmy a naštěstí si teď nemůžu vzpomenout, o co všechno ještě.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zbyla jen část dat, kterou jsem měla na jiný flashce, která (zatím) drží.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže moje poselství nedělního odpoledne zní: ZÁLOHUJTE!!! (nejlíp jak šílený a na deseti různých místech)</div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-52385006740482928732014-03-27T11:12:00.003+01:002014-03-27T11:17:32.072+01:00eMOČně<div style="text-align: justify;">
Nic moc nepíšu. Já totiž nemám co psát...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můžu napsat leda tak to, že jsem si k snídani udělala smoothie (jsem totiž dost cool), abych byla zdravá, krásná a hubená. Už po hodině jsem ale dostala takovej hlad, že jsem se musela naládovat čokoládovýma sušenkama. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak třeba zejtra...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můžu napsat taky to, že jsme si v neděli pustili About Time, což mě natolik emočně zasáhlo, že jsem u toho strašně brečela. Do toho breku jsem se ale hystericky smála, protože mi fakt, že brečim, přišel úplně vtipnej. Pak jsem pro změnu koukala na Čtyři v tom, kde mi moment smrti a následnýho narození opět přišel natolik silnej, že jsem svojí smícho-brekovou serenádu spustila nanovo. Pes vůbec netušil, co se mnou má dělat...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
A to jsou zhruba nejzávažnější věci, co se mi momentálně v životě dějou. A mimochodem, už potřetí v řadě píšu o tom, jak čumim na televizi. To neni dobrý. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Brzo ale nastane změna! Pracovní změna! A že to bude opravdu velká změna, předznamenalo už to, že jsem minulej týden musela za doktorkou, aby mi dala razítko, že jsem zdravotně způsobilá tu práci vykonávat. Teda... že to bude jen razítko, jsem se se domnívala já. Otázka "Máte moč?", mě tedy logicky celkem vyvedla z míry. Chvíli jsem nechápavě koukala a přemýšlela o tom, kde bych tu moč jako měla mít. Doktorka z toho, jak na ní připitoměle koukam, zřejmě usoudila, že jsem možná práce nezpůsobilej debil, a nechtělo se jí dát mi to razítko jen tak zadarmo. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem byla nucena s plastovym pohárkem v ruce projít skrz plnou ordinaci lidí směrem na záchod, což ještě nebylo tak hrozný. Horší totiž bylo, když jsem s počůranym pohárkem a děsem v očích musela podniknout cestu zpátky. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Razítko jsem po mnohých útrapách nakonec získala, takže mě velmi těší, že jsem způsobilá... půjčovat lidem knížky. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
To by totiž nějakej mrzák jen tak nezvládnul!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<br />Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-57765545384730005562014-02-20T13:25:00.003+01:002014-02-20T13:34:24.361+01:00Obřihlav nedokonalý<div style="text-align: justify;">
Znáte takový ty nechutně dokonalý lidi? Ty lidi, co jsou za každých okolností upravený, nikdy nehodí ukázkovej držkopád na ledu, taky se jim nikdy nerozmázne oční linka a už vůbec se nikdy veřejně nepokecaji při jídle vomáčkou? Znáte je?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, tak já taková nejsem. Ačkoliv po tom celej život toužim... bejt nechutně dokonalá. A tak se snažim se dokonalosti přiblížit, co nejvíc to jde. A ono to nejde... </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Nedávno jsem narychlo odcházela z domova. Na hlavu jsem si narazila první čepici, která mi přišla pod ruku... a jo, uznávam, že už ten fakt, že v tomhle počasí pořád nosim čepici, svědčí o mojí trestuhodný nedokonalosti. Ale zpátky k tý čepici... já bych zrovna tuhle totiž už vůbec nosit neměla, protože mi už několik blízkých řeklo, že v ní mam moc velkou hlavu. To, že tenhle fakt ignoruju, zase nesvědčí o ničem jinym, než o mojí nedokonalosti. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Jela jsem autobusem, pak metrem a celou dobu jsem na sebe (s hlavou narvanou v čepici) koukala do okna a říkala si, že tu hlavu mam vážně nějakou obří a začala uvažovat o tom, že bych tu čepici možná fakt měla odložit na dno šuplíku. Pak jsem na Roztylech nasedla do dálkovýho autobusu a konečně čepici sundala. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
A zjistila jsem, že v ní mam celou dobu narvaný rukavice. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo a taky jsem pravidelnou a nadšenou divačkou AZ kvízu... a horší už to asi bejt nemůže!</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<object class="BLOGGER-youtube-video" classid="clsid:D27CDB6E-AE6D-11cf-96B8-444553540000" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=6,0,40,0" data-thumbnail-src="https://ytimg.googleusercontent.com/vi/_tmS_KLHIc8/0.jpg" height="266" width="320"><param name="movie" value="https://youtube.googleapis.com/v/_tmS_KLHIc8&source=uds" /><param name="bgcolor" value="#FFFFFF" /><param name="allowFullScreen" value="true" /><embed width="320" height="266" src="https://youtube.googleapis.com/v/_tmS_KLHIc8&source=uds" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true"></embed></object></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-7958127213839230314.post-17044204760171250002014-02-03T19:47:00.001+01:002014-02-03T19:47:19.677+01:00Chro chro<div style="text-align: justify;">
Leden byl veskrze debilní. Ráda bych tady napsala, že jsem nic nenapsala, protože jsem měla strašně moc práce, všichni o mě měli velkej zájem a všechno bylo fakt dost cool. Pravda je ale bohužel taková, že jsem se od návratu z Anglie kopala doma do prdele (v depresích) a sledovala Primu Zoom (v depresích a klidně stejnej pořad několikrát po sobě). </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Moje deprese z nicnedělání byla tak intenzivní, že jsem se absolutně nemohla donutit cokoliv dělat. Dokonce jsem vzdala i vymýšlení výmluv, proč zrovna nemůžu jít cvičit a rovnou napsala, že nejdu, protože jsem líná jak prase. To se mi ještě nikdy nestalo...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Taky jsem před týdnem byla ve škole navštívit svojí vedoucí diplomky... řekla jsem jí, že mam deprese, jsem na dně a všeobecně jsem byla fakt trapná... nejtrapnější. Koukala na mě trochu šokovaně. Stydim se za to ještě teď...</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Jediná snaha, kterou jsem vyvinula, byla snaha o nalezení povolání. Vhodných povolání jsem nalezla bezpočet, nikde ale očividně neshledali mě jako vhodnou kandidátku. A teď můžu jít prodávat... opět. Sice bych se posunula od sortimentu jako je umělá krev a upíří zuby (což jsem měla tu čest prodávat v minulosti) o trochu výš a taky by to bylo jen na částečnej úvazek, takže bych měla dost času na psaní diplomky (a sledování Primy Zoom), ale stejně...zase prodavačka? Jak všichni víme, jsem dost geniální a tudíž nevim, jak by se s tím moje geniální ego vyrovnalo, kdybych opět dělala prodavačku. Na druhou stranu by mi to možná pomohlo udělat krok z míst, kam slunce nesvítí, což je poměrně silnej argument. </div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Tak jo... jdu si pustit Primu Zoom.</div>
Káčahttp://www.blogger.com/profile/02628733343112707275noreply@blogger.com5