čtvrtek 5. listopadu 2015

Nemakačenko aneb óda na nezaměstnanost

Od pondělí jsem nezaměstaná. A je to nádhera.

Né, že bych si nepřipadla jako idiot, když jsem tu práci v Prdelákově zabalila po třech měsících.

Né, že bych si nepřipadala jako úplnej idiot, když jsem si po třech měsících zase balila všechny svoje věci.

To teda připadala.

Ale já byla TAK šťastnej idiot!

Pamatujete si na Lotranda? 

Tohle teď budu pořád nosit na klopě.


I když mě vlastně baví pracovat. Nebaví mě bejt zaměstatná. Každej den muset bejt v určitou hodinu na určitym místě a dělat určitou a určenou práci. Nemoct vypadnout pryč, když se mi chce vypadnout. Trápit se s lidma, se kterýma to vůbec nemá smysl. Nemít čas dělat věci, co mě baví a mít za to směšně málo peněz. To už fakt ne.

Občas se nám každýmu v životě stane nějaká hnusná věc, kdy si uvědomíme, jak je čas drahej. Já vim, že je to vlastně hrozný klišé, ale čerstvej zážitek z neděle večer mi nedá to nezmínit. Stačilo by totiž vyjet o pár vteřin dřív a bůhví, co by teď se mnou bylo. Takže čas je drahej a mrhat s nim je blbost. A je děsná blbost mrhat s nim v práci, která za to nestojí. Musí to jít i jinak...

Minimálně do konce roku mam tudíž v plánu jenom číst, psát, spát, kreslit, vařit, jíst, koukat na filmy a bezcílně se poflakovat po Praze. A taky si ušiju nějaký hezký šaty! A upeču tunu vánočního cukroví, vypálim tunu svíček a udělam adventní věnec.

A všechno si to zatraceně užiju.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...