středa 12. července 2017

Kačaba byla, je a bude

Jak začít po tak dlouhý pauze?
 
Předně bych chtěla říct, že jsem totální debil (což už všichni dávno víme a vůbec nic se na tomhle faktu nezměnilo), protože jsem zapomněla přihlašovací údaje k tomuhle účtu a úplně všechny další všechny možný sekundární účty a další kokotiny, co Google chce, abych se sem mohla přihlásit. Takže jsem logicky nic napsat nemohla, žejo. A to je sakra dobrá výmluva! Já se ale vymlouvat vůbec nepotřebuju, protože jsem sice měla dost dobrej matroš na psaní, ale nebyla ta správná konstalace hvězd asi... nebo tak něco.
 
Přemýšlela jsem nad tím, že bych založila zase novej blog, ale do toho se mi fakt nechtělo, protože ze srdce nenávidim takovej ten voser s nastavováním vzhledu blogu atd. atd. A prostě jsem asi chtěla pokračovat tady, i když bych spoustu článků, co jsem napsala, už nikdy nenapsala. Ale čert to vem. Potřebovala jsem to pitomý heslo (a i ten pitomej přihlašovací mail)!
 
Každopádně mam momentálně asi mlíko na mozku (to jsou věci, co?) a se vzepjetím posledních sil jsem naflákala nějaký úplně random heslo do tý pekelný kolonky a ono to fakt klaplo. Vzhledem k tomu, že je to jasnej důkaz toho, že zřejmě ta správná konstalace hvězd pro další článek nastala, tak teda píšu, žejo.
 
No a co je teda novýho? Začnu asi spíš tim, co je starýho...
Jak už víme, vyzkoušela jsem si intelektuální práci knihovnice a byla jsem za velkýho hipstera... s minimální mzdou. Pak jsem byla nemakačenko a to bylo docela fajn. Aby taky ne, žejo. Zas tak dlouho mi to ale nevydrželo, protože takovej nemakačenko, jak je asi všem jasný, nedostává ani tu minimální mzdu. Pak jsem si vyzkoušela čistě manuální tvrďáckou práci, což taky nebylo úplně ono. Nakonec jsem zakotvila ve firmě, kde se nosily kostýmky a štekle pod vedenim tak trochu šílený ženský, která byla snad ještě horší než Meryl Streep v Ďábel nosí Pradu. Jako fakt. A je mi líto, že jsem v tomhle období nic nepsala, protože ty historky by byly naprosto šílený, vydaly by na minimálně dva filmy a teď už si je nepamatuju (protože teď si nepamatuju vůbec nic). 
 
Takže jsem vyzkoušela žít na různých místech, vyzkoušela jsem různý práce a měla jsem pocit, že už nemám moc co novýho zkoušet. Tak jsem se rozhodla, že se teda vdam, i když jsem tomu odolávala 3 roky od zasnoubení a už to se mnou všichni, včetně snoubence, vzdali. To, že se teda vdam, mě napadlo koncem srpna. Zároveň mě napadlo, že když už teda budeme oficiálně manželé, možná bychom mohli časem mít i to dítě. Plod naší nehynoucí lásky, žejo. Ještě jednou opakuju, že tohle bylo koncem loňskýho srpna, rozumíme si, jo?
 
 
Chvilka napětí...
 
 
28. září jsem zjistila, že jsem těhotná a 8. října byla svatba. Haha. Na závažný životní rozhodnutí očividně nepotřebuju moc času. Což ta svatba, to by ještě nebyla taková změna, ale jako dítě? To je teda silný kafe!
 
Takže MAM DÍTĚ! Úplně totálně živý lidský mimino, který jsem SAMA porodila. No, chápete to? Já pořád moc ne. Je mu pět týdnů, je to kluk a tim, jak je úžasnej a roztomilej si už vysloužil řadu přezdívek... neřeknu mu jinak než Satáně, Tlama, Nasránek, Řvoun nebo Prďoch. Zatím má jenom 3 mody - buď spí nebo se kojí nebo řve, protože chce bejt kojenej.
 
Takže je to všechno tak děsně sluníčkový a super, že se z toho asi budu muset vypsat, protože bych se jinak musela vodstřelit nebo aspoň skočit z okna.
 
Konec hlášení, jdu kojit.
 
 
 
 

2 komentáře:

  1. svým dvěma dětem jsem první roky snad neříkala jinak než bitches. před ostatními lidmi jsem to zmírňovala na potvory. když se bitches naučily mluvit, tak jsem jim tak musela přestat říkat. cizím lidem totiž vysvětlovaly: a maminka nám říká bitches. takže moc gratuluji, ale v budoucnu na to malé satáně pozor.

    OdpovědětVymazat
  2. Všude jsem zaškrtal, že chci tenhle blog sledovat a odebírat, abych o něco nepřišel a nakonec stejně žádný upozornění nedostanu a čtu to s X-týdenním zpožděním. :-D

    OdpovědětVymazat

Za komentář dostanete pusu!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...