I když se počasí radikálně změnilo, udělala jsem si další kouzelný odpoledne. Natáhla jsem se na gauč pod okna, přehodila přes sebe růžovou deku, poslouchala bubnující déšť a vzala si k tomu severskou detektivku. Všechno může bejt moc fajn, kdyby člověk furt nedělal krávoviny, který mu to značně znesnadňujou. Což já samozřejmě dělam, žejo. Proč jsem se ksakru hlásila na Erasmus, když tam vůbec nechci? Jsem přece totální bačkora, co nejradši sedí doma, hezky ve svým zaprděnym teplíčku! Dál taky fakt nedokážu pochopit, proč jsem si já kráva ostříhala na mikádo svoje krásný megadlouhý vlasy, který jsem dost milovala. Já prostě nechápu, proč dělam tunu věcí, u kterých už je předem jasný, že toho budu litovat, ale nezabrání mi to v jejich realizaci. Ale o tom jsem nechtěla psát...
To o čem jsem chtěla psát je pečení domácího kváskovýho chleba, ale ono vlastně není moc o čem psát. Snad jen to, že je to momentálně jedna z mých nejoblíbenějších činností (kromě čtení severských detektivek). Je to totiž naprostá alchymie. Každej jednotlivej krok se projeví na výsledku a vy nikdy dopředu nevíte, jak to dopadne. Někdy je chleba hutnější, někdy je nadejchanej, samá bublina, někdy je kůrčička obzvlášt vypečená, někdy měkkoučká a každej pecen vypadá úplně jinak. Časem zjistíte, jak to udělat, aby se vám povedl chleba přesně takovej, na jakej máte zrovna chuť, ale výsledek vás stejně vždycky překvapí. Chleba je taky pěkná potvora...když pečete pro sebe, povede se vždycky, ale když chcete bochník darovat, nikdy to není tak úplně ono. Někdy se udělá pod kůrkou megabublina, nebo chleba nevyskočí tak, jako vždycky, i když jste všechno udělali tak, jak jste měli. Ale chutná vždycky a mnohem víc než kupovanej chleba!
Tyhle krasavci vylezli z trouby předevčírem a už po nich není ani památky. Ale naštěstí jsem je nesežrala všechny sama. A teď už mi kyne kvásek na další!
Kdybych jen pořád nedělala ty krávoviny...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář dostanete pusu!