neděle 25. srpna 2013

O dětech a o prdech

Je to prekérní. Člověk dneska může mít nerad celkem kdekoho. Co ale dělat, když jste ženskýho pohlaví, na vrcholu reprodukčních sil a nějak se to přihodí, že tak docela nemilujete děti. Nemáte nutkání na ně šišlat, rozplývat se nad jejich buclatýma tvářičkama a když k vám v metru přistoupí školka, jednu stanici nevýslovně trpíte, pak se radši prorvete ven a počkáte na další metro, i když jste někde měli bejt už před 10 minutama. Něco je špatně, jste zkrátka divná...takovej biologickej šunt.

Aby bylo jasno, netrpim žádnou fobií nebo něco podobnýho...děti jsou pořád lepší a hezčí než třeba pavouci. Jen jsem prostě radši, když se nevyskytujou v mym okolí. Jenže oni jsou úplně všude. Lezou za mnou i do záchodových kabinek, který nemaji zamykání.

Následující události se udály během pouhých 2 dní při našem výletu na Moravu a opět mě přesvědčily, že s dětma si neradno zahrávat.
 

Na zámku Rájec jsme měli obzvlášť štěstí. Prohlídku s námi šli dva muži, zřejmě otec se synem (jen pro představu, syn ve stadiu velmi pokročilé dospělosti cca 35 let) a oba fakt fest smrděli. A k tomu povedená mladá rodinka - matinka, tatínek a jejich roztomilý děťátko, holka - tak 4 roky. Upozorňuju, že prohlídka trvá 80 minut, takže to není pro malý děti asi úplně nejvhodnější, to ale naší rodinku samozřejmě nezastavilo, že. Prováděla nás stará pani s hodně slabym hlasem.
Ze začátku to celkem šlo, holčička byla nasraná jen krapet a tak ostentativně dupala po podlaze, po který se dupat vůbec nesmělo. Průvodkyně rodiče upozornila, že dupat se smí jen po kobercích, těm to ale bylo jedno a tvářili se, že líbezný haranťátka přece můžou dělat, co se jim zlíbí.
Čas běžel a holčička byla nasraná víc a víc. V každym pokoji si lehla na podlahu a mlátila rukama a nohama do země, přičemž řvala. Průvodkyně vůbec nevěděla, co má dělat a tak mluvila jen v pauzách mezi řevem. Rodiče nedělali nic.
Po asi 45 minutách jsme procházeli v rámci prohlídky okolo vchodu do zámku. Průvodkyně zavětřila šanci zbavit se toho příšernýho haranta a tak se opatrně opovážila zeptat matky, jestli to ještě zvládnou, že by jako klidně mohli už jít ven, když jsme u těch dveří. Tahle otázka matku podle jejího nechápavýho výrazu děsně překvapila, potom jí zřejmě došlo, co se po ní chce, což jí hrozně urazilo. Proč by jako měli? Vždyť se přece vůbec nic neděje!
A tak jsme se haranta nezbavili...

V Punkevní jeskyni byla spousta roztomilých fakáňátek. Jeden klouček se rozhodl, že si trochu zavyje. A tak vyl, dlouho a díky jeskynní ozvěně fakt hodně nahlas. Tatínek, kterej ho vedl za ruku, to asi neslyšel. Všichni ostatní jo. To byla část, kdy jsme šli po suchu.
Další část prohlídky byla na lodičkách, ve kterých se sedělo v řadách po čtyřech. Po cestě jsme z lodičky vystoupili a šli se podívat do Masarykova dómu, načež jsme se měli opět naskládat do lodičky. Lidi tam ale nalezli jinak, než předtím, takže zbyly dvě místa vzadu a dvě místa vedle mě a muže. Vtom k nám přišla čtyřčlenná rodinka a ať je koukáme pustit, že tam předtím seděli. My jsme odpověděli, že my jsme holt předtím taky seděli jinde. Oni ale velmi nepříjemně odvětili, že oni přece musí sedět spolu, protože děti nemůžou sedět samy a ať koukáme vypadnout. Oponování lidský blbosti je nad naše síly a tak jsme vypadli a obsadili dvě zadní místa, aby rodinka mohla sedět pospolu. Podotýkam, že ony dvě děti, který by nemohly za nic na světě sedět samy, byly holka a kluk...holka tak 15 let, kluk tak 10. A to nemluvim o možnosti, že by si jeden rodič sedl s jednim dítětem a druhej rodič s druhym, jak by to asi napadlo každýho rozumnýho člověka. Zřejmě se milujou natolik, že nemohli přežít posledních 5 minut prohlídky bez vzájemnýho tělesnýho kontaktu.

Další zastávka - hrad Bouzov. Je tady na výběr z mnoha tras, mimo jiné trasy přímo pro děti. My se radujeme, že si možná konečně užijeme prohlídku bez řvaní a podobně a tak vybíráme "nudnou" a dlouhou trasu. Jaký je naše překvapení, když zjistíme, že s náma jde opět nemálo malých fakanů, který prohlídka nečekaně opět přestane bavit po prvních 5 minutách a tak zlobí. Tady jsou ale rodiče trochu vnímavější a tak se snaží: "Nezlob nebo nedostaneš hranolky".

A víte co? Ono to možná nebude ani tak v těch dětech, ale spíš v jejich rodičích. Takže mam aspoň malou naději, že by moje děti nemusely bejt tak strašný. Navíc mi nedávno jeden pán prozradil jednu věc. Že prý je to s dětma úplně stejný jako s prdama...cizí vám smrdí, ale ty vlastní, ty vám nevadí.

A tak v to budu doufat. Nic jinýho mi ani nezbejvá...

8 komentářů:

  1. Tak to jsme na tom stejne, genialni clanek :-D Ja zacala deti na verejnosti nenavidet jeste vic, kdyz jsem zacala litat pracovne transoceanske lety...

    OdpovědětVymazat
  2. :D akoby som citala o sebe, ja som tiez pocula o tom, ze ine je to s vlastnymi a ine s cudzimi tak dufam :)

    Inak pozyvam na WELEDA giveaway: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2013/08/weleda-peeling-super-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pozvání, ale já na ty giveaway moc nejsem

      Vymazat
  3. Mám to podobně. Ale já jsem vzteklá spíš na ty rodiče, co nemají soudnost. Například malé křičící dítě v drahé restauraci, kam jdou lidi při speciální příležitosti a šetří na to, a pak jim to pokazí řev.

    A v letadle je to úplně peklo, protože není úniku. Ráda bych si připlatila ze "children-free" let. Nerozumím tomu, proč je nutné vláčet několikaměsíční dítě po nocích v letu, kterým se většina lidí vrací ze služebky. Jednou se mi stalo, že při odletu v deset v noci tam bylo miminko tak dva měsíce a museli jsme čekat na ranveji asi půlhodiny. Chudák dítě řvalo jak na lesy, lidi otrávení, jelikož 90% byli lidi na služebce. Tak jsem si chtěla pustit hudbu a dala jsem tam něco dost tvrdýho, ať se odreaguju. Nějak mi ale vypadl kontakt u sluchátek, takže se to rozlehlo na celý letadlo. Všichni včetně stevarda zalehli smíchem a málem to sklidilo potlesk na otevřené scéně. :-)

    Jinak jsem se naučila ozvat se, slušně, ale důrazně. Postoj "já jsem matka a kdo je víc" neberu. Slušnost mají mít i rodiče malého dítěte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se taky naučila ozvat a výjimečně se vytočim natolik, že už nejsem ani slušná...letos mi na dovolený skočil v bazénu jeden malej kluk na hlavu, skákat se tam samozřejmě vůbec nesmělo...no a to jsem třeba slušná fakt nebyla. Děti v bazénech, to je kapitola sama pro sebe (a v letadlech taky :-))

      Vymazat
  4. co je horsiho, hodne matkam se libi, jak smrdi :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. prdy nebo děti nebo prdy dětí nebo děti prdů :-D

      Vymazat

Za komentář dostanete pusu!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...