neděle 20. října 2013

Střípky 2

5 týdnů v Londýně je za mnou a já musim konstatovat, že se mi to tu snad líbí čím dál víc. Už jsem asi psala něco o tom, jak svobodně na mě tohle město působí...a to je právě to, ta všudypřítomná svoboda projevu. Oblast, kde mě to nejvíc bere je samozřejmě móda. Mohla bych například celej den stát v centru a pozorovat lidi, co okolo mě prochází. Ta atmoféra je fakt úžasná a nakažlivá. Vážně to na Londýně zbožňuju.
A tak si říkam, že bychom to my, Češi, taky měli trochu rozjet, nebát se a nebejt tak zaprděný. Móda je umění a hra, úžasnej způsob sebevyjádření! Takže si okolo krku klidně uvažte velikou mašli a nebo si na hlavu naražte klobouk po babičce. Možnosti jsou obrovský a omezení žádný! Třeba se pak na Módním pekle, v sekci inspirace, nebudeme muset koukat na tohle.
 
A abych se zase jednou neřídila vlastními slovy, pořídila jsem si v dnešní době téměř uniformní kabelku:

Co nadělam, mně se ty cvoky prostě líbí

Ve středu jsem připravovala už tradiční večeři pro holky. Tentokrát to bylo kari, na kterym jsme si fakt pochutnaly. Po večeři jsem se na chvíli vzdálila od stolu, abych odnesla špinavý talíře a když jsem se vrátila, uviděla jsem na stole koláč a nádherně zabalený dárečky k mým pondělním narozeninám. Vážně jsem vůbec nic nečekala, a tak mě to strašně dostalo. Skoro se mi až chtělo brečet :-)

Prý tohle pečou v Itálii, bylo to jako náš mřížkovej koláč...

A tady jsou dárečky (ještě chybí přívěšek na klíče)...je vidět, že mě holky za těch 5 týdnů stihly dostatečně poznat :-)

A teď něco, co mě tenhle týden pobavilo. Hlavní aktér: nečekaně Ital.
Přišel do kuchyně, kde jsme s Holanďankou večeřely. V kuchyni ale nic nepotřeboval, přišel si pro pochvalu. Byl totiž čerstvě u kadeřnice a vrátil se s takovym tim momentálně děsně modernim střihem - po stranách nic, nahoře dlouhý. Holanďanka si obecně servítky nebere a tak mu na to řekla, že se jí to víc líbilo předtím. Já mu řekla, že ok. Strašně ho to ranilo, že jako jenom ok! Koukal se, jako kdyby mu spadly hračky do kanálu a zkroušeně odešel. Když za ním zaklaply dveře, málem jsme se počůraly smíchy.
 
Další věc, který jsem si všimla je, že...žeru! Vážení, já tady tak strašně žeru! Když jsem včera večer přišla domů, byla jsem hladová jak vlk. Chtěla jsem si něco rychlýho uvařit, ale v kuchyni byla obří banda Španělů a já jsem se zrovna nepotřebovala příliš socializovat, tak jsem si řekla, že se radši spokojim s něčim "suchym". Nafutrovala jsem do sebe banán, balíček čipsů (prase, žejo) a jánevimcoještě a když Španělé odešli, šla jsem do kychyně s tim, že si udělam kuskus, trochu ho snim a zbytek dam do lednice. No, samozřejmě jsem ho sežrala všechen!
Na druhou stranu bych řekla, že za těch 5 týdnů mam nachozeno už tak 250 km (spočítáno zhruba dle informací kamarádky s krokoměrem), což je docela slušný.
Každopádně fakt netušim, jak na tom jsem...nemam váhu, ani zrcadlo a tak si budu asi vesele žrát dál.
 
A!!! Za týden mě přijede na několik dní navštívit mamka se ségrou a já s nima potom poletim na pár dní domu. Děsně se těšim!
Samozřejmě hlavně na muže a na tohohle zvířouna:

Výraz: "Paničko, vim, že jsem strkal hlavu, kam jsem neměl a teď jí mam plnou ježků, ale mě to moc lákalo, tak se na mě prosimtě nezlob."

Výraz: "Jo, nejspíš bych tady ležet neměl, ale jestli mě vyhodíš, budu dost naštvanej!"
 
Jo a taky se těšim na svoje takový-ty-drobnosti, kterých každá máme pytel, utrácíme za ně majlant a vlastně je ani nepotřebujeme, ale hrozně rádi se jima obklopujeme, prohlížíme si je, přeskládáváme je a máme z toho úžasnej pocit, kterej ten, kdo ho nemá, nikdy nepochopí. Dneska jsem seděla na posteli a zálibně si prohlížela moje místní takový-ty-drobnosti: 
 
 
Mam jich tady tak málo! A tak se těšim na svojí sbírku broží, na to, že si na ksicht namaluju obličej zase jednou něčim jinym a tak dále...

Mimochodem...napadlo mě, že jsem mnohokrát slyšela i četla (myslim, že u K. Čapka), že ženy nejsou dobrý sběratelky, protože nemají tu pravou sběratelskou vášeň. To říkají samozřejmě muži. A já řikam: "pánové, přijďte se někdy podívat ke mně domů a až to tam uvidíte, popovídáme si o tom, co je to pravá sběratelská vášeň..."

7 komentářů:

  1. Tomu rozumím, že se těšíš domů :-) Pesan je ňunůů :-)))) A mašličku mám podobnou... a tak vůbec je mi tvoje sbírka radosti tuze sympatická - kytky, perly, zlato...

    OdpovědětVymazat
  2. Nejlepší tukoměr je knoflík u slimek :-) Pokud se do nich zatím nacpeš, je to dobrý..
    A kdyby pan Čapek viděl moji sbírku tvářenek, svoje tvrzení o ženských sběratelkách by přehodnotil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já slimky radši moc nevedu...bych byla zbytečně v depresích :-D

      Vymazat
  3. Ta kabelka je skvělá. V Londýně jsem nikdy nebyla, takže ti to závidím (v dobrém slova smyslu), snad se tam také někdy podívám.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné poklady, úplně toužím ti je uloupit!!!

    OdpovědětVymazat

Za komentář dostanete pusu!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...