MaGoR

Tak je ze mě slečna magistra! Od včerejška. Proces mého otitulování měl natolik kuriózní průběh, že to sem prostě musim hned napsat, než to zapomenu.

 

V sobotu mě začalo pekelně bolet v krku. V neděli se k tomu přidala tělesná slabost, hučení v hlavě, rýma a všechny další libůstky... prostě pořádný nastydnutí z toho podělanýho počasí. V pondělí ráno jsem začala mít fakt velký obavy, že nebudu schopná obhajovat diplomku tak, jak bych chtěla. Bála jsem se, že se začnu dusit, kašlat nebo něco podobnýho. Tak jsem si řekla, že krizová situace vyžaduje krizový řešení a lupla jsem si několik pilulí na všechny možný neduhy a protože jsem z toho měla nervy jak kráva, přihodila jsem navrch ještě prášíček na nervy.

 

Zabralo to perfektně. Cítila jsem se přímo hvězdně.

 

Ze samotný obhajoby si pamatuju několik výjevů:

 

- na svým vlastním těle předvádim mrzáka (konkrétně zkřivený paže)

 

- kreslim obrázek diskurzů (!!!)

 

- řikam vedoucímu obhajoby, že na mě divně kouká

 

- vyřvávám, že na odpovídající popsání vztahu diskurzů a ideologie ještě nikdo nevymyslel adekvátní pojmovej aparát

 

- když mi vedoucí obhajoby oznamuje, že už asi skončíme, já mu oznamuju, že ještě skončit nehodlam, protože je to zřejmě moje poslední příležitost si o diplomce s někym popovídat

 

Pak jsem vylezla ven celá vysmátá ven a kamarádka se mě vyděšeně ptala, co se tam dělo tak strašnýho, že jsem tak hrozně křičela. Při závěrečný gratulaci mi komise sdělila, že moje obhajoba byla velmi svéhlavá.

 

Nutno podotknout, že jsem se včera až do večera nestyděla. Dneska už se stydim.

 

A na doktorský už zřejmě nemůžu...