eMOČně

Nic moc nepíšu. Já totiž nemám co psát...

Můžu napsat leda tak to, že jsem si k snídani udělala smoothie (jsem totiž dost cool), abych byla zdravá, krásná a hubená. Už po hodině jsem ale dostala takovej hlad, že jsem se musela naládovat čokoládovýma sušenkama.

Tak třeba zejtra...

Můžu napsat taky to, že jsme si v neděli pustili About Time, což mě natolik emočně zasáhlo, že jsem u toho strašně brečela. Do toho breku jsem se ale hystericky smála, protože mi fakt, že brečim, přišel úplně vtipnej. Pak jsem pro změnu koukala na Čtyři v tom, kde mi moment smrti a následnýho narození opět přišel natolik silnej, že jsem svojí smícho-brekovou serenádu spustila nanovo. Pes vůbec netušil, co se mnou má dělat...

 

A to jsou zhruba nejzávažnější věci, co se mi momentálně v životě dějou. A mimochodem, už potřetí v řadě píšu o tom, jak čumim na televizi. To neni dobrý.

Brzo ale nastane změna! Pracovní změna! A že to bude opravdu velká změna, předznamenalo už to, že jsem minulej týden musela za doktorkou, aby mi dala razítko, že jsem zdravotně způsobilá tu práci vykonávat. Teda... že to bude jen razítko, jsem se se domnívala já. Otázka "Máte moč?", mě tedy logicky celkem vyvedla z míry. Chvíli jsem nechápavě koukala a přemýšlela o tom, kde bych tu moč jako měla mít. Doktorka z toho, jak na ní připitoměle koukam, zřejmě usoudila, že jsem možná práce nezpůsobilej debil, a nechtělo se jí dát mi to razítko jen tak zadarmo.

A tak jsem byla nucena s plastovym pohárkem v ruce projít skrz plnou ordinaci lidí směrem na záchod, což ještě nebylo tak hrozný. Horší totiž bylo, když jsem s počůranym pohárkem a děsem v očích musela podniknout cestu zpátky.

 

Razítko jsem po mnohých útrapách nakonec získala, takže mě velmi těší, že jsem způsobilá... půjčovat lidem knížky.

 

To by totiž nějakej mrzák jen tak nezvládnul!