London

Začátky jsou vždycky těžký. Ty moje jsou ale někdy těžký až moc...

Sobota byla pro mě celkem hororová. Cestu z Čech do Londýna bych vynechala, to bylo celkem v pohodě. Dobrodružství začalo až při cestě na kolej. Už byl večer a já jela samotná s obřim kufrem autobusem, kterej měl 34 zastávek na 10 km a už jsem myslela, že jedu určitě blbě a dojedu kamsi do prčic. Naštěstí jsem ale dojela...moje kolej je ale spíš něco ve stylu vesnice a skládá se z mnoha cihlových (úplně stejných) baráčků. Jelikož byla tma, tak jsem ani nemohla najít recepci, abych se ubytovala a tak jsem tady nešťastně jezdila s kufrem, přičemž jsem málem přejela dvě veverky. Pak jsem to už nevydržela a zeptala jsem se nějakých anglických studentek, který mě na recepci odvedly. Už těm jsem jako moc nerozuměla. Na recepci jsem nerozuměla už vůbec. Dali mi tam klíče od pokoje a cosi jsem podepsala, aniž bych si to přečetla, protože mi to už bylo úplně jedno. Pak jsem je prosila, jestli by mě nemohli do toho mýho pokoje odvést, že to v tý tmě fakt nenajdu, načež mi bylo odpovězeno něco, z čehož jsem pochopila, že jako asi ne. Tak jsem vzala kufr a vyjela jsem do tmy hledat. Opět jsem samozřejmě vůbec nevěděla (ten kolejní systém dělení jednotlivých courts na byty a pak pokoje je tu poměrně složitej a je třeba, aby vám někdo řekl, jak to je, což mě nikdo neřekl nebo možná řekl, ale já mu nerozuměla). No, nebudu to prodlužovat...zase jsem se musela zeptat anglických studentek, kterým jsem opět nerozuměla, ale opět mě velmi ochotně dovedli k mýmu court, bytu a pokoji. Rozuměla jsem jim snad jen když se mě ptaly: "Do you drink?" Řekla jsem jim, že ne dneska :-) Ve znamení "drinking" byla ostatně i celá noc...na kolej totiž v sobotu dorazili všichni studenti, což bylo třeba náležitě oslavit.

 

Když jsem odemkla dveře do pokoje, byla jsem celkem zhrozená. Pokoj tu stojí 130 liber týdně a tak jsem čekala něco na úrovni. Jenže pokoj zřejmě zůstal tak, jak ho opustil student přede mnou...koberec plnej bordelu, nespláchnutej toleťák v záchodě, nevábná vůně... No, měla jsem toho plný kecky a tak jsem začala hystericky vybalovat kufr, abych se dostala ke kabelu na net a mohla skypovat. Když jsem ho vyhrabala, celej večer jsem muži brečela do skypu, že chci jet okamžitě domu.

 

Následující noc byla jedna z nejhorších v mym životě. Byla jsem tu sama, strašně unavená a neměla jsem ani peřinu a polštář...a ani toaleťák, prostě nic. Navíc byla v pokoji pěkná zima a já jsem nevěděla, jak nastavit topení. Takže jsem celou noc nemohla ani spát, jaká mi byla zima...omotala jsem okolo sebe všechno svoje oblečení, ale stejně jsem se klepala jak ratlík. Do toho ještě venku řvali dost nahlas studenti a hudba. Moje zoufalství o týhle noci se snad nedá ani popsat...

 

Další den, v neděli, jsem neodkladně potřebovala zařídit to nejnutnější, abych mohla aspoň trochu normálně žít, tak jsem se hned dopoledne vydala do Tesca, což je celkem daleko. Nakoupila jsem všechno základní...peřinu, polštář, utěrky, nůž, houbičky na mytí, dezinfekci, nějaký jídlo...ale bylo toho fakt moc, což se neukázalo jako dobrej nápad, když jsem to musela táhnout zpátky dvěma narvanýma autobusama. Ale byla jsem šťastná, že se aspoň vyspim. Navečer jsem šla s mýma novýma flatmates něco nakoupit a pak jsme společně vařili večeři, která ve výsledku nebyla vůbec dobrá, protože jsou to všechno mladý vocasové, co neumí nakrájet ani papriku. No, ale v noci se mi s peřinou spalo fakt krásně! A taky jsem přišla na to, jak funguje topení, takže dvakrát sláva!

 

Dnešní den už byl o něco lepší. Měli jsme informační schůzku s ostatníma erasmákama a pak boat trip, což bylo krásný. Ale zase jsem byla celej den v čudu, takže jsem nestihla nic vyřídit a že je toho na vyřizování hodně...

 

Takže:

1) Fakt mě štve moje nerozumění...londýnská angličtina je fakt na posr... Je to celkem rána pro vaše sebevědomí, když si myslíte, že ten jazyk jakžtakž ovládáte a pak přijedete sem a přijde vám, že na vás mluví úplně cizí řečí...by už klidně mohli mluvit arabsky. Rozumim jen cizincům a lidem z univerzity, protože ty mají oxford english. Ostatní international students jsou na tom naštěstí dost podobně, kromě seveřanů...těm to dost jde. Až na to, že kurzy budu mít normálně se všema studentama, včetně těch britských, kterým nerozumim ani prd. Jsem na sebe fakt zvědavá...začínam příští týden.

 

2) Pak ta doprava tady...všechno je konstantně zasekaný a autobus ještě k tomu staví úplně pořád, takže jsem například dneska strávila v autobuse něco přes dvě hodiny a to jsem ani nejela daleko.

 

3) Počasí...to je fakt nenormální tohle. Vždycky, když jsem navštívila Anglii, bylo to v létě, takže jsem neměla moc zkušenost s deštěm a podobně. A teď? Pršelo zatím každej den, přičemž je to fakt totálně nevyzpytatelný. 10 minut je slejvák, pak 10 minut svítí sluníčko a pak zase slejvák. A je tu fakt šílená kosa...skoro na rukavice, čepici a šálu. A ještě jsem si nestačila koupit deštník :-D

 

4) Londýn je vážně nádherný město a mym erasmáckym cílem není se ožírat, ale chci to tu všechno prolézt skrz naskrz, na což mam celkem dost času. Pro ostatní jsem nejspíš trochu divná, ale co nadělam.

A nějaký ty fotky:

moje nová škola

Cutty Sark...to bývala jedna z nejrychlejších lodí světa

Tower Bridge (boat trip)

London´s weather

London Eye z lodi



a univerzitní kaple...