Ovce-vůdce-rebel-mimoň

Každej známe dělení lidí na extroverty a introverty. Nebo na sangviniky, flegmatiky, choleriky a melancholiky. Tyhle typologie určitě mají něco do sebe, ale já jsem s žádnou existující teorií nebyla spokojená. Přišlo mi, že se moc málo lidí dá rigidně narvat do jednoho z otevřených šuplíčků. Já sama jsem například přesvědčená, že jsem úplně všechno. Tak k čemu to potom je, když je člověk všechno, žejo...

Potřebovala jsem si zkrátka vytvořit něco vlastního...

 

A tak jsem vytvořila svoje šuplíky.

Moje teorie se zatim pracovně jmenuje ovce-vůdce-rebel-mimoň (přijímam nápady na mnohem víc cool pojmenování), už jí rozvíjim několik let a pevně doufam, že mě jednou dost proslaví!

 

Podstatou je dělení lidí do 4 skupin (což by z toho pracovního názvu fakt němej neřekl):

1) Ovce

Aneb většina populace. Stáda ovcí jsou všude kolem nás. Vesele přežvykujou kus jetele, kterej měl předtím v hubě vůdce a vůbec je nenapadne ochutnat třeba pampelišku. (A teď pevně doufam, že ovce opravdu takový věci žerou! Jinak by moje přirovnání ztrácely smysla!)

A jedna věc je u ovce esenciální... zpravidla vůbec netuší, že je ovce!

2) Vůdce

Přesněji řečeno velitel ovcí. Ovce sledujou vůdce a dělají zásadně to samý jako on. Žerou stejný věci jako on, používaji stejnej šampon jako on, aby jejich vlna zůstávala zářivě bílá, tak jako je bílá vlna vůdcova, pokud si vůdce zastřihne paznehty (mají ovce paznehty?!) do obloučku, jeho ovečky je poslušně taky zastřihnou do obloučku... žádná ovce ale nebude s paznehtama do obloučku vypadat tak úžasně jako předtim vůdce.

Na jedno stádo může bejt vůdců i víc a většinou to tak taky je...
 

 

Modelová situace: Vůdce řekne: "Dam si hrušku." Ovce hned hromadně zabečí: "My si taky dáme hrušku!" ( I když ve skutečnosti možná mají chuť na banán, ale jejich ovčí povaha je v nich natolik zakořeněná, že o svojí chuti na banán vlastně ani neví)
 

 

 

3) Rebel

Teď to začne bejt složitější!
Rebel je zvláštní kategorie. Zahrnuje totiž dvě velice odlišný skupiny rebelů a jednu úplně zvláštní skupinu.  U všech skupin ale platí, že ovce rebela nechápou a vůdci ho nesnáší. Taky platí, že rebel dobře rozpozná ovce i vůdce a z různých důvodů nepodléhá stádovýmu ovčímu chování.
 

Nejpočetnější skupinou všeho rebelstva je rebel pozér. Ten ve skrytu duše touží stát se vůdcem, k čemuž ale nemá buňky, takže si nikdy nedovede vytvořit svoje ovčí stádo. Dělá vždycky něco jinýho, než dělaji ostatní a dělá to jen z toho důvodu, aby se odlišil.

Další skupinou je nefalšovanej rebel. Dělá odlišnosti vlastně jen z toho důvodu, že se mu prostě chce a ani přitom neví, že dělá něco jinak než ostatní. Všechny svojí existencí zvláštně přitahuje a všichni ho buď odsuzujou nebo obdivujou. Nikomu ale není ukradenej. Občas se z něj stane vůdce, i když o to vlastně vůbec nestojí.

 

A pozor! Zvláštní kategorií je ovce (můžeme jí nazývat třeba černou ovcí), která se tváří jako rebel, ale její ovcovitost je ještě mnohem závažnější než ovcovitost každý průměrný bílý ovce. Tyhle černý ovce, převlečený za rebely, vytvářejí menší (ale zato mnohem unifikovanější) stáda. A samozřejmě mají svoje černý vůdce (bez vůdce by totiž každá ovce byla ztracená). Vůbec největší zábavou každý černý ovce z menšího stádečka je pomlouvání pravověrných většinových bílých ovcí pasoucích se v nejpočetnějším stádu na největší pastvině. Tyhle černý ovce obzvlášť ráda pozoruju, jsou totiž fakt dost zábavný...

Modelová situace: Vůdce řekne: "Dam si hrušku." Rebel pozér řekne: "Já si dam banán." (I když ve skutečnosti má chuť na hrušku, ale nemůže si jí dát, protože už jí chroupe vůdce.) Nefalšovanej rebel řekne: "Já si dam ananas." (Protože má v tuhle chvíli na ananas fakt chuť.)

 

4) Mimoň

Mimoň nerozpozná ovce, vůdce ani rebely, mimoň je zkrátka totálně mimo. Nedělá to, co ostatní, protože ani neví, co by to tak vlastně mělo bejt. Možná by se i rád stal ovcí, ale nedaří se mu to.

 

Modelová situace: Vůdce řekne: "Dam si hrušku." Ovce hned následuje: "Taky si dam hrušku." Rebel chvíli vyčkává a potom praví: "Já si dam banán." Mimoň sedí a čumí. Po chvíli se probere: "Řikali jste něco?"


Všechny skupiny mají ve společnosti svoje místo a všechny jsou potřeba. Mezidruhová fluktuace není vůbec vyloučená, ovšem platí, že vůdcem a nefalšovanym rebelem se člověk musí narodit.

A víte, co jsem v tomhle systému já?

 

Já jsem Bůh.

 

Bůh Stvořitel.

(ďábelskej smích...)





... protože nejsem schopná přiznat, že jsem prachobyčejná ovce